Další z blogů o hledání knižního titulu, který nejlépe vyjadřuje či opisuje název blogu-v tomto případě jsou to děti. Jak stručně charakterizovat naše milované potomky, když jsou jednou k sežrání a jindy na zabití?
O dětech se říká, že jsou to nejlepší co nám osud nadělí. Nechci tuto tezi nijak zpochybňovat, jen když si připomenu jeden z předchozích blogů o tchýních, tak mě napadá, proč je všeobecně přijímáno, že odporovat babičkám a matkám, rebelovat proti nim a dělat si z nich legraci je košer, zatímco matky a babičky se o potomcích vyjadřují vždy s láskou. A pokud ne, okamžitě jsou prohlášené za krkavčí matky a zavržení hodné megery, nemající ani špetku mateřského citu. Ale upřímně řečeno, kolik hluboce milujících matek nezatoužilo alespoň jednou v životě, těm svým miláčkům zakroutit krkem? Takže teď už víte, jakým směrem se bude dnešní blog ubírat. A berte to prosím s humorem.
Vraždění neviňátek-Bible-Jerimiášova proroctví
Zakletý Jarášek- Hovorková
My děti ze stanice ZOO-Hermann-Rieck
Nezvedené děti- Hériat
Matka v koncích- Monyová
Děvčátko se sirkami-Andersen
Svědomí proti násilí-Zweig
O duševním klidu – Seneca
Bez dcerky neodejdu- Mahmoodi
Proč jsem se ještě neoběsila-Pawlovská
Citová výchova-Flaubert
Smolíček pacholíček a zlé Jezinky-Erben
Malý princ-Saint-Excupéry
Mezi námi zvířaty-Effel
Nenávidím a miluji-Catullus
Malý Bobeš-Plíva
Věk nevinnosti-Whartonová
Rosemary má děťátko-Levin
Pohádka o Nenasytovi-Němcová
Heidi, děvčátko z hor –Seriotová
Karlík který zmizel-Jánská
