Daně a censura

„A když panu králi došly peníze na bály a turnaje, zvýšil daně a poslal své pochopy, aby od poddaných vybírali další a další peníze.“

Výše uvedená věta z jedné pohádky může někomu připomenout ministra financí.

Ten kdo vládne, myslí vždy jen na sebe a ne na lidi, tak to bylo je a bude, protože podstatu člověka nezmění ani ten největší technologický pokrok. Někdy to skoro vypadá, jako by vlastně bylo jedno, jestli vládne kmenový náčelník, feudalista, kapitalista, sociální demokrat, unionista, republikán nebo Habsburk s odulým rtem, hlavní asi je, aby existoval takový systém, který dokáže tomu, kdo má moc v rukou, zamezit její zneužívání.

Kromě daní je téma dne censura-i to jsme zažili již před časem, v době prvních teroristických útoků v New Yorku se u nás začalo hovořit o nutnosti  telefonních odposlechů. A někdo si určitě vzpomene, že někteří naši politicii důrazně, ale opravdu důrazně protestovali. A to přesto, že v té době korupce bujela jako nikdy předtím, a bylo veřejným tajemstvím, že tehdejší prezident si občas telefonoval s nějakým pánem z H-systému, nebo jiný politik s jednou vyhlášenou bordelmamá.

Nikoho určitě netěší představa, že by jeho rozhovor mohl být odposloucháván, protože právo na soukromí je  základní věc. Ale pokud se ho má někdo vzdát ve prospěch toho, aby byli konečně pochytaní tuneláři, tak se o tom snad dá i uvažovat. Pokud vám nevolají bývalí ředitelé vytunelovaných podniků a bank, tak vás problém, že kdosi analyzuje váš telefonní rozhovor s Maruškou o tom, jak vařit rýži po thajsku, asi  trápí méně než fakt, že vám někdo vyfoukne úspory uložené v bance, a v lékárně po vás chtějí zase více peněz za léky. Kdyby na tom státní pokladna nebyla tak špatně, tak by se nemuselo zdražovat a zvyšovala by se konečně životní úroveň. Jen kdyby pořád někdo něco netuneloval, což často souvisí i braním úplatků, které pak tuneláři dávají za svou beztrestnost. Takže to je jako začarovaný kruh. Když to vykrátíme a vyredukujeme jako matematickou rovnici, můžete si buď zvolit jistotu, že nikdo neposlouchá váš telefon a nebo jistotu, že vám nikdo nevytuneluje peníze z banky. Nevím, co je pro vás důležitější…Ale kdo má prachy v bance někde ve Švýcarsku nebo na Kajmanských ostrovech, tak mu je to vlastně jedno, tam má ty prachy v bezpečí,.

Pokud jsme podle statistik jednou ze zemí, kde je největší korupce, přímou úměrou jaksi vyplývá, že je tu i větší potřeba boje proti ní. Nenormální stav vyžaduje nenormální reakci a telefonní  odposlech nenormální bezpochyby je. Takže pokud někteří politici tvrdí, že odposlechy v potírání korupce nepomohou, tak možná něco tají...

Ačkoliv nedávný případ ex-poslance Ratha s krabicí od vína plnou peněz ukázal, že není důležité jestli kradete, ale jestli ti, kdo vás usvědčili, postupovali správně. Tedy že vy jste porušil zákon neplatí, pokud ho poruší ten, kdo vám to má dokáza. To je opravdu jak v pohádce...pohádce o Tatrmanech