Italové mají rádi různé oslavy a svátky jídla, u nás tomu říkáme food festival, oni udržují tradiční názvy jako festa nebo sagra. Ovšem co všechno se dá slavit, nad tím zůstává rozum stát, a někdy je problém to vůbec přeložit.
Na to, že se někde slaví, vás většinou při vjezdu do obce upozorní obrovský transparent, spíše hned několik, často natažených přes celou hlavní ulici, na kterých je napsáno FESTA nebo SAGRA, a u toho jakýkoliv gastronomický produkt, jaký si jen dokážete představit. Upřímně řečeno mnohdy i takový, který si představit nedokážete, ani při zapojení veškeré imaginace fantazie a kombinatoriky.
Příslovečná kreativita Italů se zde projevuje naplno, a člověk by nevěřil, jaké oslavy a juchání lze zorganizovat třeba kolem obyčejné cibule, brambory, hlemýžďů, sépie, tuňáka, rozkvetlých mandloní, pečených kaštanů, hříbků, lanýžů, melounů, pistácií, lískových oříšků, sabinských broskví (broskve z oblasti Sabina jsou vyhlášené, jsou obrovské sladké a voňavé, Sabina je kraj ležící severovýchodně od Říma v oblasti Lazia okolo města Rieti), pórku, meruněk, polenty, oliv, dýní, pizzy, chřestu artyčoku, jablek, divočáka, tvarohu, pomerančů, paprik a rajčat, vepřové pečeně, vajíček, nemluvě o všech nesčetných druzích sýrů a těstovin, z nich každý má svůj svůj vlastní extra festival...takže pecorino, gorgonzola, parmiggiano, mozzarella, provolone atd, atd. prostě seznam by byl nekonečný. A třeba pecorino není jen jeden - na Sardínii mají jiný než třeba v Umbrii takže každý kraj, každá oblast má ten svůj a obyvatelé jsou přesvědčeni, že právě u nich je pecorino nejlepší.
Jisté je že při výčtu těchto svátků se naplno projeví výhoda toho, že italština zní tak romanticky a libozvučne- Sagra della cipolla zní sofistikovaněji než svátek cibule, stejně jako Festa della patata nám připadá tajuplnější než prozaický a zcela přízemní svátek brambory.
Kromě jídla jsou samozřejmě oblíbená vinobraní a různé svátky vína-to se rozumí samo sebou. Víno k Itálii patří stejně jako moře a sluníčko, a vína je zde tolik druhů, že slavit by se dalo prakticky denně a pokaždé byste ochutnávali nějaké jiné. Tyto svátky vína se ale nejmenují jen sagra del vino, ale často také používají termín uva-tedy hrozny, réva. Takže můžete narazit na transparent kde bude napsáno obojí:Sagra del vino e dell´uva.
Ale bacha nesplést s vajíčky-uova.
Pozor také když někde uvidíte Festa del cocomero, není to nic s kokosem, jak byste si mohli odvodit, ale skrývá se za tím obyčejný vodní meloun. Na jihu mu říkají také anguria. Když řeknete melone, tím má Ital na mysli jen ty malé typu cukrový meloun jako kantalup nebo galia.
Když jsme u těch slovíček, která vás díky své podobnosti s češtinou mohou přivést do nepříjemné situace nebo dokonce trapasu, bacha na to naše klasické české pipipí...já vím že pravděpodobnost že někde v Itálii budete svolávat slípky je téměř nulová, ale přesto...Když řeknete pipí, budou si myslet, že chcete čůrat...
Matoucí je též Sagra dell'Asparago čímž není myšlen asparágus jako pokojová rostlina, který někdy řezaný přidáváme do kytic, třeba ke karafiátům, ale chřest alias špargl. Jsou to sice příbuzní, ale ten co se konzumuje má i léčivé účinky. Italové si často odskočí do přírody nasbírat si ho čerstvý, tenké zelené výhonky nasekají, lehce osmahnou na másle, a do omelety nebo rizota je to skutečně lahůdka. Ale umíte si představit třeba svátek drozda, svátek cárů nebo koňského sýra? Nebojte, stejně jako s tím asparagusem jde spíš jen o doslovný a tudíž špatný překlad ...tak o tom někdy příště
