České speciality

Každý národ má svá oblíbená jídla, na která nedá dopustit. Stravování je totiž hlavně věc zvyku. A tak se někdy stává, že první zkušenost s kuchyní jiných zemí bývá dost problematická.

Sledovat průběh konzumace českých specialit skupinou cizinců je pro našince někdy dost skličující, ale rozhodně poučná záležitost. Hodně ovšem záleží na jejich národnosti. S německy hovořícími turisty není problém, protože se jejich kuchyně velmi podobá té naší, takže většinou všechno snědí bez odmlouvání.

Horší je to s turisty z dalekých zemí, jejichž stravovací zvyky se značně liší od těch našich, takže na knedlíky zírají se stejným zděšením jako Češi v exotické cizině, kde jim k jídlu předloží smažené červy.

Snad nejhorší je obědvat spolu s temperamentními a rozmlsanými Italy. Z hlediska stravování se totiž italští turisté dají rozdělit do několika málo kategorií:

1)V první jsou ti, kteří a priori odmítají experimentovat a ochutnávat místní kuchyni, a průvodkyni v době jídla  požádají, aby jim ukázala nejbližší italskou restauraci. Často jsou to zarytí národní šovinisté, kteří tak chtějí prokázat lásku ke své vlasti,  nebo zamindrákovaní chudáci, kteří si tím kompenzují komplex méněcennosti z toho, že je cizinci jiných národností často označují jako „spaghetti fressers“ (žrouti špaget), a ofrňují se v jejich přítomnosti nad italskou posedlostí těstovinami.

2) Druhá kategorie jsou zkušení cestovatelé a dobrodruzi, kteří ochutnávání místních specialit považují za nezbytnost, už jen proto, aby měli doma o čem vykládat. Po prvních soustech vám bez skrupulí řeknou, že to je schifo (tedy hnus) popřípadě schifezza, což znamená to samé, a nadále už postupují jako ti z první kategorie, tedy vyžadují pouze italské restaurace. Někdy jsou mezi nimi exhibicionalisti, kteří si myslí, že okázalou kritikou místní kuchyně se udělají zajímavými, jiní jsou zarytí patrioti, kterým to sice zachutnalo, ale nikdy by nepřipustili, že může být něco lepšího než italská kuchyně.

3)Turisté třetí kategorie bývají vzdělanci zvědaví na vše nové. Po ochutnání místních specialit opatrně připustí, že se od těch italských sice hodně liší, ale hned dodají, že to byl velice zajímavý zážitek. Po průvodkyni pak už žádné doporučení ohledně výběru restaurace nevyžadují, protože ji nechtějí urazit tím, že dají najevo svou nechuť experimentovat nadále. Ale už se těší jak budou moci doma líčit své exotické zkušenosti, a mezi svými se už výše uvedeným slovům schifo či schifezza vyhýbat nebudou.

4)Poslední nejméně početná skupina jsou ti, kterým česká kuchyně skutečně zachutná natolik, že jsou schopni konzumovat naše speciality po celou dobu svého pobytu. Bývají to zkušení a otrlí cestovatelé, zvyklí na ledacos (od syrových opičích mozečků přes smažené červy až po kobylky naložené v alkoholu), nebo lidé ze smíšených rodin, kde jeden z rodičů  je emigrant, takže neobvyklá skladba stravy je pro ně běžnou záležitostí. Nejvděčnější konzumenti bývají silní kuřáci, jejichž chuťové pohárky jsou nikotinem zcela umrtvené, takže nerozeznají ani kapustu od zelí, nebo sójovou náhražku od pravého masa.