Za léta práce v turistickém ruchu jsem si už zvykla, že pro mnohé cizince je jméno Libuše těžko vyslovitelné, a možná ještě hůře zapamatovatelné.
A tak ho různě pitvoří a přizpůsobují k jazyku svému, zkracují a přetvořují, někdy přímo znetvořují. Občas mě klienti překřtí třeba na Ljubu nebo Ljubicu, popřípadě Ljubku, pro jiné je úspěchem když z paměti vydolují jakékoliv slovansky znějící jméno začínající na L.Ti s lepší pamětí se ustálí na standartním Liby, Libu, Libuš, jiní si s tím vůbec hlavu nelámou a oslovují mě jen paní průvodkyně, popřípadě guida generale-tedy průvodkyně generálka, protože pro Italy s jejich sklonem k volnosti hraničící s anarchií, je mé přísné dodržování času odjezdů a přestávek naprostým terorem a zřejmě mají pocit, že místo poznávacího zájezdu prodělávají tvrdý vojenský dril.Ti vzdělanější a připravenější, kteří si předem načetli naší historii a tuší něco o kněžně Libuši, pak při představování radostně vykřikují, že jim bude dělat společnost principessa-protože v italštině je tento termín jak pro kněžnu, tak princeznu. A být celý den princeznou je rozhodně příjemnější než být generálkou.Některým zas z četby našich dějin utkvěla v paměti zardoušená Václavova babička Ludmila, což jim přijde skoro stejné jako Libuše, a tak mě vytrvale oslovují jménem české světice, ač svatá rozhodně nejsem. Ale šál kolem krku-což je Ludmilin atribut- nosím často, tak alespoň vizuálně to sedí. Zatím mě s tím šálem nikdo zaškrtit nezkoušel, ale občas se mi uvolní tak, že ho courám po zemi, párkrát jsem si ho přivřela do dveří taxíku a je zřejmě jen otázkou času, kdy si ho přišlápnu a uškrtím se sama bez cizí pomoci.
Oč horší paměť na jména, o to větší fantazii pak někteří turisté při oslovování projevují. Jednou mě například překřtili na Mary Poppins, podle slavné postavičky s deštníkem, který je zároveň klasickou průvodcovskou rekvizitou.Nejvíc mě ale překvapila skupinka Egypťanů, kteří při desátém marném pokusu správně vyslovit mé jméno nakonec řekli: Víš co? Budeme ti říkat Aiša.A tak jsem na pár hodin byla Aiša-člověk si zvykne na všechno. ale je fakt, že když se občas ze skupinky ozvalo:"Aiša, please, slow down", chvíli trvalo než mi došlo, že to platí na mě.
