Babylónské zmatení jazyků

Při své práci průvodkyně zahraničních turistů zažívám různé věci, poznávám lidi růných kultur, národností a náboženství. Zvnějšku to vypadá jako zábava, ale někdy je to na palici. Přesto bych  neměnila

Co se problému s jazyky týče, jsou kapitolou pro sebe takzvaní vedoucí skupiny, tedy naši zahraniční kolegové, kteří skupinu přiváží z domoviny.

Většinou dobře hovoří také anglicky, takže třeba Turci nebo Izraelci, pokud  jim cestovka nemůže zaručit místního průvodce v jejich rodném jazyce, působí jako tlumočníci mezi mnou a klienty. Já tedy výklad podávám v angličtině a oni ho jen překládají do turečtiny  či hebrejštiny.

Ti kteří sem jezdí pravidelně a znají Prahu jako své boty mi často navrhují, abych je nechala ať vykládají po svém a jen v případě, že dostanou dotaz, na který nejsou připraveni, jim přispěchala na pomoc. V některých objektech však máme výslovně nařízeno, že nesmíme nechat zahraničního kolegu vykládat, aby neříkal nesmysly, a musíme převzít iniciativu, aby tak byla zajištěna odbornost výkladu. Je to dost nelogické nařízení-jak mohu vědět, že izraelský kolega přesně překládá má slova, když neumím hebrejsky?

Navíc právě v izraelských skupinách jsou bývají Poláci a Rusové, kteří, přesto že v Izraeli žijí (často čerství imigranti) s hebrejštinou  sami zápasí natolik, že mě přemlouvají, abych to radši říkala svou lámanou ruštinou nebo radši česky, což je pro ně pořád  lépe srozumitelné než angličtina.Takže zatímco tourleader vykládá hebrejsky, já skupince slovanských bratrů shromážděných kolem mě vykládám rusko- česky, a do toho se na mě izraelský kolega obrátí v angličtině s žádostí o upřesnění, pokud mu nějaký údaj právě vypadne z hlavy. Někdy je to pěkný babylón a já v takových okamžicích často intenzivně pomýšlím na to, že změním zaměstnání.