Apologie mužů

První žena Josefa II. Isabela Parmská napsala na konci 18. století pojednání o mužích nazvané Traité sur le hommes,  ve kterém tvrdí, že muži jsou neužiteční trubci.

 Možná byla proti mužům trochu zaujatá, nevím, já bych zde chtěla muže naopak obhajovat a dokázat, že to jací jsou  je prostě biologicky dané a je nutné se s tím smířit.

Jeden vědec, jistý pan Stephen Vachtel, objevil takzvaný determinátor mužství a zjistil, že molekula určující mužství se objeví až nějaký čas po početí, takže všechna embrya jsou zpočátku holčičky, něco jako prototyp člověka, zatímco chlapeček je vývojová inovace, a nebo možná spíš  vrozená evoluční vada. Jmenuje se to princip Evy a dokazuje to, že žádné Adamovo žebro ke stvoření ženy nebylo třeba. Každé embryo má zpočátku ženský chromozom se dvěma X , ale u některých se díky atomu uhlíku to jedno X změní na Y a právě tahle zdánlivá maličkost rozhodne o budoucím pohlaví plodu. Představte si už jen grafické zobrazení těch dvou písmem,  X pevně stojí na obou nožkách zatímco Y je vratké, nestálé, rozkolísané a má co dělat, aby se udrželo. Takže jestli vám někdy připadá, že někteří chlapi jsou slaboši, vězte že oni za to vlastně nemůžou, za to může to Y  v jejich chromozomech.

V přírodě najdete spoustu příkladů že to, co bývá nazýváno silnějším pohlavím, je vlastně pohlaví křehké, bezmocné až neduživé. Například u ryb druhu Ceriatis Hobelli je sameček pouhým drobným parazitem na těle samice a pohodlně se na ní po celý život přiživuje.  U mořského červa Boumelia Viridi je to podobně, pouze pokud v době dospívání, tedy ještě když je larva, nenajde vhodnou samici, na níž by se uchytil, vyvine se v samostatně  žijícího jedince. Dalším příkladem zkoumaného fenoménu je pavouk rodu Nephilla, který je tak líný, že si ani nedokáže utkat svou vlastní pavučinu, jednoduše se nastěhuje do sítě samičky a živí se tím, co přičinlivá partnerka uloví. Ve spoustě manželství je to podobně, chlap přijde z práce a natáhne se na gauč, zatímco žena po cestě z práce nakoupí a pak si stoupne ke sporáku a vaří. Napřed vám chlap slibuje, že vás bude nosit na rukou a pak je nosič z vás, jak taháte tašky s nákupem. No jo, když ptáčka lapají…

Většina náboženství nabádá k  pokoře, empatii, obětavosti, snaze pomáhat ostatním a pečovat o ně. To jsou ale přece vlastnosti typicky ženské.Teologové a filozofové často tvrdí, že lidé se přiblíží Bohu a stanou se dokonalejšími bytostmi jen když potlačí negativní stránky, jako je agresivita, což je spíše mužská vlastnost.  Ačkoliv ta se dá snadno vysvětlit. Snahu zlikvidovat rivaly za každou cenu mají  muži prostě v genetickém kódu.  Už v pravěku platilo, že eliminací protivníků v tlupě se sníží počet těch, s nimiž se dominantní samec musí dělit o území, ženy a potravu. Dříve se pánové utloukali kameny či holýma rukama, dnes mají sofistikovanější formu boje, což je vidět třeba v parlamentu, když se například politici utloukají argumenty. Ale podstata je stejná.

Ať je to jak je to, říká se, že lidé teprve pod tlakem vydávají ze sebe to nejlepší. Stejně jako olivy až v lisu při drcení dávají cenný olivový olej.Takže pokud váš manžel všechno nechává na vás  a vy se cítíte drcena každodenním stresem při snaze udržet chod domácnosti a uspokojovat potřeby členů vaší rodiny, je to vlastně podle Darwinovy evoluční teorie o výběru druhů způsob, jak se ženy stávají stále odolnější, výkonnější a dokonalejší. Takže i slabým mužům patří poděkování, bez jejich existence bychom my ženy možná nebyly jaké jsme.