Moc ráda bych dnešní ranní záhadné zmizení svedla na „dušičky“, ale obávám se, že příčina je někde úplně jinde.
Také se vám stává, že se vám nečekaně schovávají věci, aby se stejně neočekávaně zase zjevily na místech, která jste prohledali nejméně desetkrát?
Ráno jsem do práce jela autem. Klíče od auta jsem měla v ruce, odemkla jsem a otevřela dveře, klíče se viditelně bimbaly u zámku. Sejmula jsem folii z předního skla, přešla kolem dveří zpět a … klíče tam nebyly. Kdybych se nenacházela ve vlastní zahradě a neměla téměř stoprocentní jistotu, že jsem na inkriminovaném místě opravdu sama, hledala bych skrytou kameru ukrytou někde v houští.
Prohledala jsem auto, okolí auta, svoji kabelku i sebe. Klíče se zřejmě teleportovaly do jiné dimenze, nebo já se bych se měla objednat k Chocholouškovi. Jiné řešení mě nenapadá.
Odjela jsem, naštěstí máme klíče náhradní.
Celý dnešní den senacházím ve stavu zvídavého očekávání. Vrátí se ke mně klíče zpět z výletu? Nebo se rozhodnou, že mimo službu a ve volném prostoru se jim daří lépe? A pokud si zvolí návrat, kdy a kde se znovu potkáme?
Škoda, že se nedají klíče prozvonit!
Nabízím nezištně jako podnikatelský nápad a doufám, že ho někdo šikovný zrealizuje. Troufám si tvrdit, že takové speciální zvonítko, která by nás dovedlo ke ztraceným a zatoulaným věcem, by mohlo oslovit nemálo potenciálních zájemců. Vím z rozhovorů s dalšími jedinci stejně postiženými neustálým hledáním zatoulaných předmětů, že jiný časoprostor má pro naše věci dost silnou přitažlivost a vyzařuje kouzlo, kterému se velmi těžce odolává.
Je večer, auto bylo pečlivě prohledáno, příjezdová cesta propátrána centimetr po centimetru. Po klíčích nikde ani stopy. Záhada zatím zůstává nerozluštěná. Vesmír tajemně mlčí.
Pípátko na klíče prý existuje, asi bych měla nějaké hodně rychle pořídit, dokud nám ještě nějaké klíče zbyly.
