Tmy přibývá, chladna taky, příroda uložená, těsně před usnutím, a kolem mě naprosto paradoxně panuje jarní či přímo letní atmosféra a nálada. Nedokážu si vysvětlit, co je toho příčinou, ale vzduch jako by byl nabitý milostnými částečkami. Poletují volně prostorem a vyznačují se zřejmě velikou mírou potenciální nakažlivosti. Krásné nakažlivosti.
Nevím, jak to přišlo, ale moje kamarádky se zamilovaly. Nečekaně, intenzivně a bláznivě. Padly do lásky jak masařka do smetany. Nečekaně, bez přípravy a varování. A láska jim opravdu svědčí. Zkrásněly, pohubly, omládly, jiskří jim oči, často se smějí a na dálku poznáte, že jsou obyčejně nádherně šťastné. V jejich blízkosti je moc fajn, posílají totiž svoje pozitivní ladění naprosto nezištně dál.
Dlouho byly samy, vychovávaly děti, řešily existenční problémy, musely se naučit o sebe postarat, musely být k sobě tvrdé, aby ustály všechno, co jim život přinese. Děti odešly žít vlastní osudy a jim zůstal single život, který si většinou dobrovolně nevybraly. Kolem padesátky už s láskou přestávaly skoro počítat, i když … naděje a touha mohou být téměř nezničitelné. A najednou: Bác ho! Potkaly svého, no prince už asi opravdu ne, chlapa, co mu stály za pohled první i druhý, co se na ně usmívá a chce s nimi být.
Nevím, co se děje.
U první jsem si říkala náhoda, měla štěstí, ale druhá, třetí, čtvrtá? To už musí být nějaká divná forma začínající epidemie. Doufám, že vydrží hodně dlouho, a kdyby snad chtěla získat na intenzitě, co víc si přát?
Vůbec bych se nedivila, kdyby jim letošní adventní Barborka zdivočela natolik, že z ní budou pod stromečkem otrhávat trsy zralých krásně červených třešní.
Na lásku není bohudíky nikdo moc starý a proč řešit věk, když jste zamilovaní jak v osmnácti? Nebo ještě víc?
Příklady prý táhnou. To je moc dobře milé přítelkyně.
Zastavit
Zůstat neslyšně stát
obejmout pevně tuto chvíli
nechat proudit něhu a krásu
neoslepnout chvatem.
