ČD jsou bezesporu moderní dynamická firma. Byť by se mohlo při zběžném pohledu mylně jevit, že management je zaměřen výhradně na výrobu a zdokonalování zlatých padáků, právě opak je prostou pravdou. Všem zaměstnancům leží na srdci výhradně a pouze blaho a spokojenost cestujících. Kdo alespoň někdy použije služby uvedené firmy, tomu tato skutečnost nemohla uniknout.
Za naprosto revoluční považuji myšlenku na bezplatné začlenění různých tréninkových a sociálních programů pro rozvoj osobnosti za účelem dalšího rozšiřování pestré palety služeb. Nejdůležitějším prvkem nabídky je však zřejmě dokonalé utajení. Jsem přesvědčena, že jste, aniž byste tušili, některé aktivity už mohli osobně vyzkoušet. Pouze neznalost podstaty věci zapříčinila, že se místo radosti a chvály dostavil pořádný vztek.
Měla jsem tu čest absolvovat jeden z tréninků v letošním pozdním jaru a mohu zodpovědně prohlásit: Byla to paráda!
Vlak z Brna dojede do Třebíče na druhou nebo třetí kolej, zde vystoupíte, přelezete koleje, přejdete nástupiště, pokocháte se svěžím ránem a za deset minut přihrká od Jihlavy motoráček, nastoupíte, posedíte si asi dvacet minutek, a pak hurá na Jihlavu. Pět, šest let to takhle funguje, možná i déle, ale rozhodně byl tenhle systém funkční ve čtvrtek. V pátek byla někde u Brna výluka a vše bylo rázem jinak. Nastala chvíle vhodná pro zařazení originálního tréninkového programu.
Zdánlivě probíhaly děje stejně. Vystoupila jsem, přelezla koleje, přešla nástupiště, počkala na příjezd motoráčku, usadila jsem se na místě, vytáhla rohlík, otevřela knížku a byla jsem připravená pokračovat. Udělala jsem velkou chybu. Hlášení klokotajícímu za zavřenými okny jsem nevěnovala pozornost. (Trénink postřehu, sledování okolí, nepřetržitého získávání informací, nikdy se nenechat ovlivnit klidným průběhem.)
Motoráček se začal plnit, kouknu dozadu přes rameno na displej, kolik že zbývá času do odjezdu, a chvíli mi trvalo, než mi informace doběhla k té správné mozkové buňce. Svítilo tam Brno hl. n. přes Střelice. Vysypala jsem ze sebe: „Tenhle vlak nejede do Jihlavy?“ (Trénink sociálních dovedností, nácvik jednání v nečekaných situacích, odstraňování strachu z komunikace s neznámými lidmi). Během vteřiny jsem měla věci naházené v tašce a vystřelila jsem z vagónu, jenom udivené pohledy spolucestujících povlávaly ještě chvíli za mnou. (Trénink rychlého rozhodování, zkracování reakční doby, rozvoj motoriky, posilování sebevědomí prostřednictvím nečekaných zážitků).
Překvapené výpravčí strnula úžasem ruka s píšťalkou někde na cestě ke rtům. Vydechla jsem: „Stihnu to ještě?“ „Když si pospíšíte,“ odpověděla se záviděníhodným klidem ta dobrá žena.
Seskočila jsem svižně z nástupiště, přeskákala jak laňka koleje a s posledních sil dorazila k vagónu, ze kterého jsem před půl hodinou vystoupila. (Trénink rozvoje orientace v terénu, rozvoje hrubé motoriky, nácvik odvahy, odstraňování psychických zábran.) S notně roztřesenými koleny jsem se vydrápala po schůdcích nahoru a s mohutným funěním jsem padla na sedadlo. (Zátěžový test srdce, rozvoj vitální kapacity plic, posilování pružnosti cévního systému, zkouška celkové odolnosti organismu, tréninkový kurs snižování nadváhy a zvyšování tělesné kondice.) Zaplavily mě endorfiny štěstí, že důležité jednání nezmeškám, a zvýšená hladina adrenalinu mi putovala tělem, bylo mi úžasně.
My cestující jsme prostě čeládka nevděčná. Nadáváme a rozčilujeme se místo toho, abychom byli nadšení, jak dbají dráhy o naše zdraví a nenápadným způsobem se věnují celkovému rozvoji svých zákazníků za cenu obyčejné jízdenky. Zkusili jste se někdy podívat na ceníky podobných produktů u komerčních firem zaměřených na výše uvedené tréninkové programy? Uznejte, nemáme my vlastně skvělé cestování?! Nejsou ČD úžasné?!
