Geny, ani sociální návyky nevyzmizíkujete

Některé dcery vidí ve svých matkách vzor, jiné naopak. A právě ty, co by s matkou kvůli jejím charakterovým či jiným nedostatkům přinejmenším zatřásly, a denně se zapřísahají, že nikdy nebudou jako ony, tak ...

foto-moda.cz

Když moje maminka chodila po ránu co nejdéle v noční košili, aby si tu pohodu z nic nedělání prodloužila, rozčilovalo mne to. A co myslíte, že dělám dnes já? 

Nebo jak mně zlobilo, když se v televizním šeru vypořádávala s neposlušným chloupkem na bradě a k této činnosti měla pinzetu snad v každé kapse domácího obleku. Já je sice po kapsách nenosím, zato je mám rozsety po celém bytě. „Na úpravu obočí,“ říkám rodině.

„Genonávyky“ získané od tatínka nezmiňuji. Nejspíš proto, že za všechno špatné, co se kdy na dítěti projeví, může stejně vždycky matka. Vždyť ona ho porodila, ona s ním byla na mateřské, a tak měla čas (při tom válení se doma) se mu věnovat. Oni totiž muži, na rozdíl od svých žen, chodí do práce. A když se vrátí ze šichty jsou většinou nepoužitelní. Ještě tak si, až na pár vyjímek, sednout k televizi a dát si pár lahváčů. 

Těm ženám, kterým se úspěšně daří tyto genonávyky po rodičích překonávat (osobně se domnívám, že je spíše tutlají) vzkazuji, že pokud mají potomky, tak ať se předčasně neradují. Ony totiž geny, zakódované bůh ví kde všude, dokáží přeskočit i několik pokolení.

Takže s úslovím, "Aká matka, taká Katka", nic nenaděláme