Každý systém, situaci, charakteristiku atd. popisuje množství parametrů. Když vhodně vybereme dva parametry můžeme mezi nimi najít údajnou logickou souvislost a dokázat tak nějaké tvrzení.
Ekonomika života a smrti
Každý systém, situaci, charakteristiku atd. popisuje množství parametrů. Když vhodně vybereme dva parametry můžeme mezi nimi najít údajnou logickou souvislost a dokázat tak nějaké tvrzení.
Pokud dokázané tvrzení extrapolujeme například na delší časový interval můžeme tímto způsobem potvrdit ideologii, kterou propagujeme. Nemám nic proti takovému postupu. Někdy je třeba vytvořit výše uvedenou metodou funkční, názorný atd. model. Model na základě, kterého můžeme řídit a ovlivňovat procesy, které chceme řídit a ovlivnit. Problém je v tom, jak jistě mnozí intuitivně postřehli, že takový model je přibližný a po nějaké době se může začít rozcházet se skutečností.
Již jsem to několikrát napsal v jiných textech : realita je často nelineární, naše modely jsou často lineární. V dnešní době převládají v politice ekonomické ideologie místo ekonomických teorií. Jednou takovou ideologií je zcela nesmyslná ideologie trhu, svobodného, neřízeného trhu, ideologie snižování údajných nákladů, minimálního státu, osekávání sociálních výdajů. Aby bylo jasno já jsem pro metodu naučit chytat ryby místo darovat rybu. Jsem proti vyhazování prostředků, financí, času, energie, informací atd. oknem. Jsem proti glorifikaci trhu, protože trh je charakteristika stavu a není charakteristika procesu. Jinak řečeno, kromě jiného charakteristika stavu nezahrnuje kauzalitu. Jsem proti neřízenému trhu, protože když něco neřídíme tak to často znamená, že to řídí nás. Což v případě trhu začínám mít dojem, že je pravda. Náš život začíná řídit globální kapitál. A co je hlavní co mám proti ideologiím je to, že ekonomické ideologie zahrnují pouze ekonomické, nebo ještě hůře fiskální charakteristiky do svých modelů. Ignorují přitom ten fakt, že ekonomii ovlivňují také neekonomické parametry. Například psychologie atd. Je známým poznatkem z oboru teorie systémů, že žádný model řízení ekonomie nemůže fungovat v okamžiku kdy se začne uvažovat lidský faktor. Mám mnoho proti údajnému šetření, protože ve výsledku probíhá způsobem : dnes ušetříme korunu a zítra musíme zaplatit deset. Což přeloženo do řeči politiků znamená : dnešní vláda ušetří, zítřejší to šetření zaplatí. Aby bylo jasno. Jsem proti současnému sociálnímu systému. Jsem proti němu z řady důvodů. Na jedné straně vyhazuje peníze oknem. Na druhé straně nefunguje jako sociální systém. Chybí mi zde větší prvek tzv. pojištění, spoluúčast, možnost státní půjčky v sociálních případech a její splácení v některých případech na straně příjemců, ale také větší sociální jistoty na straně poskytovatele a větší garance státu.
Dostal jsem od redaktora publikace k posouzení knihu s názvem Ekonomika života a smrti. Názvem připomíná jednu podle mě ekonomickou ideologii s názvem Ekonomie dobra a zla. Je ( Ekonomika života a smrti ) to potřebná kniha. Údaje v ní uvedené podporují řadu mých výše uvedených tvrzení. Jen by mě zajímalo kolik lidí z těch kdo o ní něco psali a zveřejnili na internetu se obtěžovalo ji přečíst. Je zajímavé, že mnoho textů, z těch které jsem o této knize přečetl jsou velmi podobné sobě navzájem a velmi podobné textu na obálce knihy. Zřejmě dnes je možné psát aniž by autor potřeboval umět číst. Stačí používat crtl c, ctrl v. Náklady na výuku čtení - tak zvané funkční gramotnosti jsou skutečně nadbytečné. Je třeba je snižovat.
Ve zmíněné knize je podle mě nejdůležitější shrnutí v kapitole s názvem Léčení ekonomického těla. Stručně shrnu. Vedlejší účinky úsporných programů jsou devastující. Nevyplynuly z nich žádné ekonomické zisky. Sociální ochrana zachraňuje životy. Pokud jsou tyto typy programů realizovány správně, nejenže neruinují rozpočty, ale také jak bylo ukázáno na několika místech této knihy, napomáhají zotavování ekonomiky u držením zdravého obyvatelstva a zlepšováním veřejného zdraví. Úsporné programy selhaly a selhávají, protože se neopírají o základní logiku a fakta. Je to pouhá ekonomická ideologie. Je to sociálně vykonstruovaný mýtus a pohodlný postoj politiků, kteří těží z toho, že se redukuje úloha státu. Například mají prospěch z privatizace sociálních služeb jejíž zisky pak jdou do jejich kapes. Na stranách110 a111 jsou další zajímavá tvrzení.Ekonomové MMF předpokládali aniž by měli k dispozici přesná data, že jakékoli vládní výdaje brzdí ekonomiku. MMF navíc uvažoval, že všechny formy státních výdajů jsou stejné ( armáda, školství, zdravotnictví atd. ), mají stejný efekt.balíčky pro záchranu bank nestimulují ekonomku, protože peníze z nich obvykle končí uložené v zahraničních bankách a nejsou investovány do domácí ekonomiky. Programy na podporu zdraví a vzdělání vykazují krátkodobou i dlouhodobou návratnost. Na straně 161 : V roce 1963 ekonom a nositel Nobelovy ceny Kenneth Arrow napsal, že trh selhává ve schopnosti nabídnout dostupnou a kvalitní lékařskou péči. Je to proto, že zdravotní péče se liší od jiných typů tržního zboží.
Kdysi jsem se dostal na blog českého lékaře na praxi v Británii. Popisoval jak přijde občan. Nic mu není. Stačilo by projít se. Britský lékař mu předepíše desítky vyšetření. To proto aby se ten pacient cítil spokojeně, že má nejlepší dostupnou péči. Kdyby si to nemyslel,šel by k jinému lékaři.Kdysi jsem viděl dokument o farmaceutickém průmyslu. Popisoval jak se choroby léčí zbytečně drahými a účinnými léky.
Takže něco na údajích ve zmíněné knize bude. Zvýšit výdaje ano, ale nevyhazovat peníze oknem.
