Izrael si hází klacky pod nohy

Barack Obama údajně zuří. Jeho viceprezident Joe Biden se v Izraeli stal obětí provokace. Během jeho návštěvy totiž zveřejnilo izraelské ministerstvo vnitra plán postavit dalších 1600 bytů v okupované arabské části Jeruzaléma. Horší načasování pro takovou novinku si lze jen stěží představit. Americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová během víkendu telefonovala premiérovi Netanjahuovi – podle zpráv diplomatů telefonát trval téměř tři čtvrtě hodiny a spíše než o rozhovor se jednalo o monolog. Kromě toho si ministryně pozvala izraelského velvyslance na kobereček. Američané dali najevo, že jejich pevné spojenectví s Izraelem neznamená, že si Netanjahu může na Blízkém východě dělat, co si zamane. Doufejme, že si americkou kritiku vezme Tel Aviv ve vlastním zájmu k srdci.

Je zcela v pořádku, že USA jsou tradičním spojencem Izraele v mezinárodní aréně. Bylo velkou chybou bývalé Bushovy administrativy, že se nikdy nepokoušela korigovat izraelské postupy. Ve světě potom už Washingtonu nikdo nevěřil, že chce být nestranným arbitrem v blízkovýchodním konfliktu. S příchodem Baracka Obamy se ale věci změnily. Netanjahuova fanatická osidlovací politika poškozuje vztahy s USA a je překážkou pro americké snahy o návrat Palestinců a Izraelců za jednací stůl. Dnes je tu po letech výraznější roztržka mezi Washingtonem a Tel Avivem a přišla právě včas.

Jeruzalém je rozdělen na dvě části již od roku 1948. Od roku 1967 je plně pod kontrolou Izraele, který nyní chce v arabské východní části stavět byty v místech, kde by v budoucnu chtěli Palestinci zřídit hlavní město svého vlastního státu. Izrael se svými kroky pravděpodobně snaží zvrátit nevýhodné demografické poměry ve svatém městě. Proti této politice se Arabové nejsou schopni nijak bránit. Obama původně tlačil na kompletní zastavení výstavby osad, které podporuje izraelská vláda. Kompletní stop výstavbě se sice dojednat nepodařilo, ale přesto svět bere osidlovací politiku jako porušení dohod a projev nevůle k usmíření. Izraelský premiér se sice Američanům za ponížení vicepremiéra Bidena omluvil, ale jeho omluva vyzněla tak, že lituje nešťastného načasování informace o výstavbě bytů a nikoli toho, že ji Izrael plánuje.

V oživení byť třeba jen nepřímých mírových rozhovorů na Blízkém východě doufají kromě USA také EU a OSN. Šéfka diplomacie EU Catherine Ashtonová se tento týden vydala na svou první cestu na Blízký východ a je pevně odhodlána tlačit na pokračování mírových jednání. Hodlá také navštívit pásmo Gazy, aby se tam na vlastní oči přesvědčila o použití finanční pomoci EU. Hořké tóny v reakcích EU na stavební aktivity Izraele také nově podtrhla Goldstoneova zpráva usvědčující Izrael z válečných zločinů během války v Gaze.

Plány na dosidlování východního Jeruzaléma naráží na kritiku naprosto všude. Ozval se i kvartet aktérů, kteří jsou klíčoví pro řešení blízkovýchodního konfliktu: OSN, USA, EU a Rusko se v této věci vzácně shodly v kritice Izraele a chtějí situaci v Jeruzalémě ostře sledovat. Blízkovýchodní kvartet vychází i nadále z toho, že k uklidnění konfliktu bude zapotřebí nechat Palestince vybudovat vlastní nezávislý stát. Bezpochyby bude těžké docílit, aby byl palestinský stát také samostatně životaschopný, ale to už je jiná historie. Prozatím ale zůstává dvoustátí oním řešením, o které mezinárodní společenství usiluje.

Netanjahu by se měl rozhodnout: buď domácí pravicoví ideologové neústupnosti, nebo tradiční podpora spojenců v Bílém domě a pokračování mírových snah. Není jasné, co si Izrael slibuje od toho, že bude stupňovat tlak na Washington a další západní spojence. Současná Netanjahuova politika poškozuje v konečném důsledku izraelské občany, protože zpochybňuje izraelský kredit v celém mírovém procesu. Pokud bude takto pokračovat, nenajde se už nikdo, kdo uvěří, že Izraelci mají dobrou vůli konflikt řešit. Je zcela jasné, že na osidlovací kroky izraelské vlády reagují frustrovaní Palestinci dalšími molotovovými koktejly a kamením. V tomto prastarém sváru je jedno jisté: Začarovaný kruh násilí funguje vždy spolehlivě. V konfliktu dvou nestejně vyspělých sil by mělo platit, že ten silnější (Izrael) má mít víc odvahy nabídnout ruku k mírovému řešení!