Církevní restituce stylem „nepátrej a neřeš“

ČSSD se ve sněmovně snaží zabránit schválení restitucí ve třetím čtení pomocí obstrukcí, protože jí v dané situaci nic jiného nezbývá. Aby bylo jasno: sociální demokraté souhlasí s nápravou křivd, které byly komunisty na církvích spáchány, velký problém má ale s konkrétními podmínkami, které navrhuje tato vláda. Kabinet o nich však nehodlá diskutovat.

Nečasova koalice nikdy nerozkryla metodu výpočtu, jakým dospěla k rozhodnutí, že církve dostanou polovinu někdejšího majetku v hodnotě 75 mld. Kč a dále náhradu 59 mld. Kč během následujících 30 let, která se ještě bude navyšovat o inflaci. Představitelé církví (mezi nimi jako nejaktivnější římsko-katolická) se zkrátka domluvili s koaličními stranami na takovémto modelu vyrovnání a považují to za dostatečné zdůvodnění pro veřejnost.

Vláda se ani neobtěžovala zmapovat majetek, který by církve měly dostat. To je však klíčové ve vztahu k restituční hranici, kterou představuje únorové uchvácení moci komunisty v r. 1948. Je známo, že některé církevní řády požadují vrácení majetku, který byl státem znárodněn ještě za svobodných poměrů, tzn. ještě demokratickým Československem v rámci revize pozemkové reformy z roku 1947. ČSSD varuje, že takové navrácení majetku otevře dveře žalobám dalších subjektů, které se mohou domáhat rovného zacházení ze strany státu a jejichž rozsah může být nedozírný. Bohužel, na základě zkušenosti s touto vládou je třeba se mít na pozoru. Nejsou tu pro občany žádné garance, že koalice dokáže a chce prolomení restituční hranice dané komunistickým únorem 1948 zabránit. Teprve až vláda vypracuje seznam konkrétního majetku, který má být vydán, a jeho ocenění, bude možné o majetkovém vyrovnání státu s církvemi zodpovědně hlasovat.

Hlava katolické círvke kardinál Dominik Duka mentoroval na zasedání České biskupské konference na Velehradě o tom, že některé politické strany si dělají z církevních restitucí politickou kampaň. Podle Duky jsou diskuse v poslanecké sněmovně nevkusné a vyvolávají protináboženské a proticírkevní nálady ve společnosti. Na to je třeba opáčit jediné. Kromě komunistů, kteří dosud nebyli schopni zúčtovat s vlastní minulostí, jsou pro církevní restituce všechny demokraticky zvolené strany v parlamentu. Háček je ale v tom, že o navrácení tak rozsáhlého majetku se s veřejností nikdo předem otevřeně nebavil. Duka podléhá omylu, když říká, že snad sociální demokraté restituční kauzu zneužívají k politickým hrám. Vždyť vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi JE politickou záležitostí par excellence!

Nečasova koalice se snaží protlačit církevní restituce parlamentem hlava nehlava. To pochopitelně vyvolává řadu spekulací o čestných pohnutkách předkladatelů zákona. Proč se vláda tolik brání vyjmenování a vyčíslení církevních nároků? Sociální demokraté navrhují daňové asignace a církevní fond, z jehož majetkových výnosů by byly církve financovány. Proč o těchto alternativách vláda odmítá vést diskusi?

Důvěra občanů ve vládu Petra Nečase se dlouhodobě pohybuje na mezi 10 a 16 procenty, což jsou historická minima. Lidé dokonce i chápou, že je třeba snižovat veřejný dluh, ale neschvalují způsob, jakým vláda nakládá se svěřenými prostředky. Koalice zcela bez diskuse s demokratickou opozicí prosazuje věci, které vyžadují celospolečenský konsensus, protože zatíží celé další generace daňových poplatníků. Prosazení církevních restitucí touto vládou by teprve mohlo vyvolat proticírkevní nálady ve společnosti. To si ale kardinál Duka zřejmě nepřipouští.