Óm šrím hrím krí

Poprve mě proklel Omram. Jogín českého původu, který strávil většinu života v Indii. Vyřkl výše uvedenou mantru a pravil, že do roka zemřu.

Omram praktikoval súrja jógu. Uctíval Súrju, boha Slunce a poté, co na stará kolena zavítal počátkem 90. let do vlasti svých rodičů, založil zde ášram, v němž se obklopil lepými děvami, dychtivými proniknout do hlubin vyššího já. A tak Omram, neméně dychtivý proniknout do hlubin nižších sfér oněch lepých nymf, zařídil si to tak, aby našel již v svém pozemském bytí brány sedmého nebe. Předtím mě však stačil proklít. Namířil na mne svoji sanjásínskou hůl s krystalem a pravil: "Óm šrím hrím krí."

Asi tak rok či dva po tom, co jsem již neměl být mezi živými, procházel jsem ulicemi indického Vrindávanu, když mě zaujal světec dlící na chodníku u jedné ze zdí lemujících cestu. Dal jsem se s ním do řeči a mimojiné jsem se dozvěděl, že dotyčný svatý muž se věnuje astrologii. Nabídl se mi, že mi vypočítá a zpracuje můj osobní horoskop. Dlouho mě přesvědčovat nemusel, po několika minutách přátelského hovoru s tímto usměvavým a vlídným mužem, jsem neuváženě svolil. V tu chvíli mi oznámil, že mě horoskop bude stát nějaký ten peníz a já, od narození na peníze opatrný, jsem se slovy díků jeho nabídku odmítl. Světci zmizel úsměv z tváře a z jeho zakaboněných očí vyšlehly blesky:

"Už jsi moji nabídku přijmul, odmítnout nemůžeš, porušil bys slovo dané svatému muži!"

"Nevěděl jsem, že za to budeš chtít tolik peněz, měl jsi to říct hned," naivně jsem se snažil astrologa uklidnit.

"To tě neomlouvá, zaplať a já ti udělám horoskop!" Neoblomně stál sádhu na svém.

Vytáhl jsem z rukávu své eso: "Stejně tady nemám peníze, tak z horoskopu nic nebude."

"Znám tě, často tě tu vidím procházet, zítra mi peníze přineseš!" prohlásil Ind triumfálně a s gestem imperátora mi dal najevo, že audience je pro dnešek skončena.

Pustil jsem to z hlavy, ale na druhý den, když jsem kolem téhož místa projížděl s najmutou rikšou, astrolog mě zahlédl a než jsem mu zmizel z očí, slyšel jsem za zády jeho hlas: "Dlužíš mi za horoskop!"

Nic bych si z toho nedělal, ale pravdou bylo, že jsem se nedokázal vyhnout dalším a dalším setkáním s oním mužem. Chodil jsem kolem "jeho" zdi často, jednou pěšky, jindy se vezl na sedadle cyklorikši. Občas se stalo, že astrolog byl zrovna někde na potulce, ale poměrně často jsem ho vídal. Ne vždy zahlédl i on mne, zahlédl-li mne však, neopomenul mi připomenout, že mu stále dlužím za horoskop, který jsem mu slíbil si u něho objednat. Z prvního rozhovoru s ním jsem si pamatoval, že se chystá v brzké době někam na jih Indie, tak jsem si říkal, že brzy snad odjede a dá mi pokoj. Což se nakonec i stalo s tím, že krátce před tím mě opět zahlédl na sedadle rikši, zastoupil nám cestu a s výrazem Šivy, ničitele, s rukou vztyčenou směrem ke mně s prsty roztaženými tak, že jeho dlaň připomínala spár divoké šelmy, zvolal: "Proklínám tě, do roka zemřeš!"

A tak jsem byl proklet podruhé.

Od té doby uplynulo mnoho zim a mnoho jar a já bych si na ta dvě prokletí snad už ani nevzpomněl nebýt jedné malé drobnosti. V průběhu nastávajícího roku mám totiž zhynout potřetí. Tentokrát ne od prokletí, ale od jiného typu proroctví. Jeden věštec mi před lety předpovídal, že v určitém roce života asi zemřu. A ten určitý rok právě nastává. Tak teď nevím, jak se zařídit. Jedná se o otázku bytí a nebytí, o otázku života a smrti. Nerad bych to bral na lehkou váhu. Asi bych se měl s někým poradit, jak takové události čelit. A nebo to mám nechat osudu a nedělat nic?

Ksakru, přežil jsem už dvě úmrtí, přežiju i třetí!