Mrzká lůza (sociálně-politicky nekorektní úvaha)

Lůza rozhoduje o naší budoucnosti, ovlivňuje naši současnost a v některých případech určuje i obraz naší minulosti. Když si vypůjčím slova pronesená hercem Jiřím Kodetem v jeho nezapomenutelné roli ve filmu Pelíšky, tak nám "mrzká lůza" řídí naše životy. Kdo ale je onou mrzkou lůzou?

flickr.com

Nedávno jsem si přečetl úvahu kolegy bloggera o lůze a volebním právu. Dle úvahy pana Zieglera by nebylo od věci odebrat některým jedincům volební právo. Volit by prý měli toliko lidé vzdělaní a moudří. Nechci a ani nebudu se zmíněným článkem polemizovat, dost na tom, že si vysloužil kritiku jak v diskuzi přímo pod článkem, tak "za zavřenými dveřmi", kde leckteří žádali jeho stažení z veřejné sekce do soukromé. Myšlenka lůzy a jejího rozhodování o budoucnosti druhých mě však natolik zaujala, že jsem se rozhodl o věci trochu popřemýšlet.

Nejprve si dovolím malý exkurz do exotické Indie:

V dobách védské kultury byla společnost striktně rozdělena do kast. Příslušníci jednotlivých kast se věnovali činnostem jim určeným a do věcí, do kterých jim nic nebylo, se nepletli. Pominu poměrně složitý systém dělení na různé dílčí podkasty a načrtnu pouze základní čtyři kategorie.

• Na žebříčku společenské vážnosti zaujímali nejvyšší příčku bráhmani, tedy kněží, učenci a intelektuálové. Byli vzdělaní a jejich úkolem bylo bdít nad duchovním stavem celé společnosti.
• O příčku pod nimi se nacházeli kšatrijové, tedy vládcové, vojáci a úředníci. Ti se starali o bezpečnost země a kšatrijové na nejvyšších příčkách vládli a spravovali za pomoci bráhmanů svoji zem. Učení bráhmanští kněží se tedy spolupodíleli na správě státu tím, že radili vladařům. Kromě toho připravovali budoucí panovníky, dědice trůnu, na jejich budoucí "povolání". Výchova princátek se tedy odehrávala pod dozorem nejmoudřejších z nejmoudřejších.
• Na třetí příčce společenského žebříčku byli vaišjové, neboli bankéři, obchodníci a zemědělci. Jejich úkolem byla produkce a distribuce potravin a dalších životních nezbytností mezi ostatní složky společnosti.
• Posledními, kdo stáli na žebříčku společenské vážnosti, byli šůdrové. Tedy řemeslníci, dělníci a proletáři. Jejich údělem byla pomoc ostatním.

Z výše uvedeného vyplývá, že o blaho společnosti se staraly všechny její složky, rozdíl však byl v jejich právech a povinnostech. Šůdrové byli na práci, vaišjové na business, kšatrijové na politiku a bráhmani radili a vychovávali a tak trochu strkali nos do všeho. Nebylo myslitelné, aby šůdra jakkoli jinak než prací ovlivňoval chod společnosti. Vaišjova starost nebylo vládnutí, na kšatrijovi pak leželo břemeno toho, aby zem žila v míru a pokoji.

Koho z védského rozdělení společnosti bychom z dnešního hlediska nazvali lůzou? Určitě by to nebyli bráhmani. V duchu úvahy pana Zieglera proto říkám, dejme jim volební právo! Lůzou bychom určitě nenazvali ani kšatrije, dejme tedy volební právo i jim! U vaišjů si nejsem zcela jist - ať raději pěstují obilí a starají se o chod svých firem. I když, pokud se jim dostane vzdělání od bráhmanů, ať tedy volí rovněž. A šůdrové? Ti tu vždycky byli, jsou a budou jen a jen na práci. Šůdrům jejich volební právo odejmeme. No a máme to, šůdrové jsou onou lůzou, která by neměla volit! Špatná zpráva je, že podle védských písem se v dnešní době všichni rodíme jako šůdrové. Všichni jsme lůzou. A podle dnešních zákonů můžeme všichni volit. Lůza si volí své vládce a představitele a nic s tím nenaděláme.

Ve výčtu jednotlivých složek védské společnosti jsem zapomněl ještě na případ lidí, označovaných za bezkastovní čili nedotknutelné. To byli lidé nedodržující principy společnosti, stáli tedy mimo jakoukoliv z kast a jejich společenská prestiž tomu odpovídala - zbytek společnosti jimi pohrdal. I šůdra byl víc. Bezkastovní nedotknutelní jsou tedy jakousi lůzou všech lůz.

V Indii jde šuškanda, že na Západě jsme všichni nedotknutelní.