V okolí Kolína, jak známo z jedné písničky, je rovina. Všude pole a nížiny. Je tu vidět široko daleko. Ovšem nalézá se tu i úžasná příroda připomínající divočinu. Kdo nevěří, toho zvu na reportáž z mojí pěší túry.
Vyrazil jsem autobusem z Prahy a vystoupil jsem v Suchdole u Kutné Hory. Tady jsem byl už vloni, kdy jsem zde ukončoval svojí túru „Z Kutné Hory na Vysokou“. Tady se nalézá například původní gotický kostel svaté Markéty Antiochijské ze 14. století , který byl později přestavěn barokně.
A také zámek. Původně to byla tvrz ze 14. století. Ta však byla v 16. století přestavěna na renesanční zámek. Dnes se jeho prostory využívají jako kanceláře místního úřadu.
Já jsem se odtud vydal po silnici směr Ratboř. Zhruba asi v polovině cesty jsem po pravé straně míjel vísku Bořetice, kde pod památnou, 250 let, lípou mají malou kapličku z počátku 19. století. Ta je zasvěcena sv. Janu Nepomuskému.
Další zajímavost se nalézá na poli mezi Bořeticemi a Ratboří. Dnes je zde sice jen pole, ale v době halštatské (7-5. století před naším letopočtem) zde bývalo trojúhelníkové hradiště.
A tak jsem dorazil do samotné Ratboře. Projdu kolem Hrázského rybníka. A v tom uslyším mohutný proud vody. „Asi jen teče voda z rybníka spádem do potoka“, pomyslel jsem si. A také, že ano.
Když jsem si ho vyfotil, všiml jsem si, že pár metrů po proudu se tento zvuk opakuje ještě jednou. „Cože?“ řekl jsem si. A tak se na to jdu podívat. A divte se, nebo ne, nachází se tu úžasný vodopád! Jen k němu nevede žádná cesta. A tak jsem musel opatrně slézt po kamenech a po keřích do koryta říčky Polepky, abych si ho vyfotografoval v jeho plné síle a kráse. Byl jsem jím naprosto unesen. To jsem ještě netušil, že s podobným dílem přírody se dnes setkám ještě jednou. Ale o tom až za chvíli.
Já jsem se odtud vydal po turistické značce, která mne dovedla nahoru do obce ke zdejším zámkům. Tzv. „starý zámek“ byl vybudován v roce 1723 Karlem Jáchymem Bredou, a to z tvrze ze 14. století.
A pak tzv. „nový zámek“, což je ve skutečnosti novoklasicistní vila z let 1910-13, postavená podle plánů slavného českého architekta Jana Kotěry. Dnes je v jejich prostorách hotel.
Určitě bych se měl zmínit ještě o původním gotickém kostelu sv. Václava, jenž byl také přestavěn barokně.
Z Ratboře jsem pokračoval kolem Skokanovského rybníka a říčky Polepky po modré turistické značce. A ta mne dovedla až ke kamennému železničnímu viaduktu přes Polepské údolí. Hodně mi připomíná podobný most u Žampachu (viz Pěší túra z Týnce do Zlatého kaňonu). Byl postaven ve stejné době, tj. 1899-1900. Je na metr stejně dlouhý (109 m). Jen je asi o 11 metrů nižší (31 metrů).
Já jsem tady na chvíli opustil turistickou značku, abych sestoupil přímo do údolí. Tam se nedaleko za mostem mezi Červeným rybníkem a Kohoutovým mlýnem nalézá úžasná skála, která slouží jako cvičná stěna pro horolezce.
Jenže kudy dál, abych se nemusel vracet? Tolik času nemám. Cesta tady končí, protože tu začíná statek. Ale tam za ním, by se podle mapy měla cesta opět vracet k Polepce. A tak jsem trochu zariskoval a vydal si to přímo po břehu potoka po větvích a keřích. Až jsem konečně takto statek skutečně obešel a opět se tak napojil na tu modrou turistickou značku.
Ta mne dovedla až k vísce zvané Pašinka, původně nazývaná „Pašiněves“. Nejprve jsem prošel kolem lomu, poblíž kterého byly objeveny keltské nálezy z doby laténské. Například kostrové hroby ze 4.-3. století před naším letopočtem a část náramku z modrého skla z 1.- 3. století př. n. l.
Asi nejvýznamnější památka v Pašince je však gotická tvrz. Ta byla postavena roku 1400 jejím tehdejším majitelem Václavem Hamrem. A pak byla postupem času přestavována či přistavována. Dnes je k ní například přistavěn i zámeček.
Pokračoval jsem dál po modré turistické značce. Došel jsem k chatám, u nichž jsem narazil na informační ceduli, že by se zde měl nalézat zvláštní skalní útvar pojmenovaný jako „Cikánská skála“ To zřejmě na počest místní lidové pověsti o mladíkovi, který se zamiloval do cikánské dívky. Jelikož jeho otec lásce nepřál, tak oba zamilovaní skočili z této skály a na místě zemřeli. Je to příběh jak od Shakespeara.
Jenomže jak se koukám po okolí, nikde ji nevidím. Ale to by přeci v tom byl čert, abych tuto skálu nenašel. A věřte či ne, i přesto, že k ní nevedou žádné značky, nalézt se mi ji podařilo! Pokud byste ji chtěli nalézt stejně jako já, vydejte se odtud po louce proti proudu potoka. Asi po tří seti metrech narazíte na lesík, na jehož okraji se skála nalézá. Je to velice romantické místo, že jsem tu dokonce narazil na ohniště nějakých trampíků.
Vrátil jsem se zpátky na turistickou cestu a pokračoval dál ve směru Polepy. Nade mnou byla louka, kde se opět nalézalo pravěké pohřebiště, tentokrát ze starší doby bronzové.
A tak jsem došel do Polep, podle nichž se jmenuje i říčka, podle které jsem celou dobu šel.
Vyfotografoval jsem i zdejší kapličku a pokračoval ve směru Kolín, jenž je odtud co by kamenem dohodil.
Když jsem prošel celou obec, opět slyším ten obdobný hukot vody, jaký jsem slyšel před pár hodinami u Ratboře. Když jsem, k němu došel, užasl jsem. Tady se totiž nalézá ještě větší a mohutnější vodopád než tam! Voda tu stékala v mohutném proudu asi s pětimetrové výšky.
To jsem samozřejmě nemohl nechat bez vyfocení. Asi kilometr od velkého okresního města se nalézá takovýto přírodní výtvor, který bych spíš čekal v nějaké chráněné oblasti.
To jsem ještě prošel kolem menších pískovcových skal a tady jsem vešel přímo do Kolína. Nejprve jsem si došel na pozdní oběd. A pak na procházku městem.
Nemohl jsem samozřejmě vynechat zdejší gotický chrám svatého Bartoloměje. Ten byl vybudován ve druhé polovině 13. století na místě vyhořelého kostela. K jeho stavbě nebyl králem Karlem IV. povolán nikdo menší než stavitel pražské katedrály Sv. Víta (viz článek Katedrála svatého Víta) nebo chrámu sv, Barbory v Kutné hoře (viz Gotická katedrála sv. Barbory v Kutné Hoře), stavitel katedrál Petr Parléř. Ten se stavbou začal v roce 1360.
Je to velice zajímavá trojlodní stavba v gotickém stylu, o které se zde píše, že na rozdíl od podobných chrámů je dost opomíjená. Má opěrný systém katedrálního typu s fiálami a chrliči a dvě mohutné osmiboké věže.
V jejich blízkosti stojí samostatně ještě třetí čtyřhranná věž sloužící jako zvonice.
Těšil jsem se, že se podívám dovnitř. Zajímala mne například klenba, okenní vitráže nebo výzdoba chrámu. Podle vývěsky má být chrám otevřen pro veřejnost v tento den mezi 13. a 16, hodinou. A to mělo být zrovna v tuto dobu. Jenže jak jsem se dozvěděl, kvůli obřadům to zrovna nešlo. Rozhodně bych lhal, kdybych tu napsal, že mi to nevadilo. Alespoň jsem si tedy chrám obešel a vydal někam dál.
Prohlédl jsem si také Karlovo náměstí s renesanční radnicí, barokními domy, kašnou a morovým sloupem.
A pokračoval jsem na most k Labi.
Tady jsem si vyfotografoval řeku a poté jsem se vydal na cestu na nádraží, odkud jsem se vracel domů. Jsem rád, že jsem takto podnikl další z mých pěších túr. Narozdíl od těch dvou předešlých konečně už za čistě jarního počasí. Kromě toho jsem poznal úžasné přírodní lokality, místa prehistorického osídlení a historické památky. A tak každému můžu tento výlet jen doporučit.
Související reportáže z dalších výletů:
dovolená 2012 Sloupsko
Po stopách trampské historie
