Česká strana sociálně demokratická, které jsem již dvanáct let členem, se ocitá na křižovatce. Bude volit svého nového předsedu a celé vedení. A jakého předsedu bych si představoval já?
V první řadě jsem smutný z toho, kam se při posledních volbách do sněmovny naše strana dostala. Sedm procent je skutečně ubohý volební zisk. Jsem přesvědčený, že za to může především poslední vedení strany. A tak je třeba ho vyměnit. Ale koho tam dát nově? V současné době víme asi o sedmi možných kandidátech, z nichž některé třeba vůbec neznám. Ale jako o možných favoritech se mluví o pánech Chovancovi, Zimolovi a Hamáčkovi. A možná, že se objeví ještě někdo další. Tak, kterého z nich?
Osobně se nebudu vyjadřovat ani k jednomu jménu. Ale řeknu to trošku jinak. Myslím si, že není žádné tajemství, že vrámci sociální demokracie spolu v poslední době soupeří dvě názorová křídla. Jedno novináři nazývají "levicově konzervativní". To je křídlo, které by se chtělo zabývat problémy běžných lidí, důchodců, pracujících, rodin s dětmi. A má přece jen blíže k současnému prezidentovi Miloši Zemanovi. Pak je tam ještě jakési "křídlo liberální", zaměřené na městské a tzv. "prokavárenské" voliče, jehož typickým představitelem je například pan expremiér Sobotka a lidi kolem něj.
A právě toto vedení přivedlo sociální demokracii tam, kde je teď. Osobně se přiznám, že tato liberální frakce je mi v současné době názorově přeci jen vzdálenější. A ta prozemanovská naopak podstaně bližší. Nejen proto, že je bližší našemu panu prezidentovi, kterého jsem volil v 1. i 2. kole. Ale je bližší i těm ideálům, kvůli kterým jsem do sociální demokracie před léty vstupoval.
A koho tedy za předsedu? Jak už jsem psal, nechci říkat konkrétní jméno. Ale jestliže jedna koncepce selže, mělo by se dostat ke slovu něco jiného, co voliče osloví více. A tak bych uvítal a ČSSD by to určitě pomohlo, kdyby se do jejího vedení dostalo více těch lidí, kterým je bližší náš pan prezident Zeman a které chtějí sociální demokracii vrátit k původním ideálům. Například už žádné neomaxistické přístupy. Ale měla by nastat péče o naše původní voliče, tj. zaměstnance, důchodce, rodiny s dětmi. A také se starat o co nejvyšší růst hospodářství, abychom v rámci euroatlantické civilizace nebyli jen nějakými chudými příbuznými, ale ekonomicky vyspělý a sebevědomý stát jako za první republiky.
Takže změnit celkové pojetí politiky, aby nepůsobila neomarxisticky, ale byla prospěšná pro spodních deset milionů. A pokud by náhodou byl nový předseda i důraznou charizmatickou osobností, (jako byl například Miloš Zeman nebo Jiří Paroubek), který také dokáže lidi spojovat, tím by to bylo samozřejmě lepší.
