Na rodinné štaci

Pro kumpány, co jsem s nimi kvet,

propadák jsem a musím pykat,

že neoženil jsem se a nerozved,

rovnou hned několikrát.

Poslední dobou stále méně

spoléhám na své přátele.

Vždyť křiknou po mém jméně

jen rackové zvučně a vesele.

Kamarádi moji maní,

sílu střádáte ve pěstech.

Dobře. Ale slabí jste a ufňukaní,

že nedaří se vám v neřestech.

Říkáte tomu neštěstí v lásce,

když holka vám hned nedá.

Když náhodou neuvěří lásky masce,

to pak litujete se až běda.

Zůstala mi obětavá maminka -

uvědomil jsem si svou rodinnou štaci -

a na dělné lidi vděčná vzpomínka,

neb na všem kolem je vidět práci.

A práce je láska, řekl Gibran skokem,

kterou je vidět pouhým okem.