Nenávist a xenofobie v politicky korektním balení

Nad konceptem tzv. politické korektnosti se v internetovém prostoru běduje velmi často a recesistická  disciplína přepisování třeba známých lidových pohádek do "politicky korektního" jazyka nabývá na oblibě. O nějakých přínosech politické korektnosti se dá pochybovat (napadá vás vůbec nějaký?), zato se dá říct, že natropila mnoho škod a problémů už vůbec tím, že ji někdo vymyslel a představil veřejnosti. Velice brzo se z ní totiž stala věc vnímaná velice negativně a lidé spíše prahnou po těch informacích, které se tváří (nebo okázale sebeprezentují) naopak jako politicky nekorektní - xenofobové, političí extrémisté a jiné pochyné existence tak mohou nálepkou politického korekčníka stírat kdekoho, kdo si jim dovolí oponovat (funguje to stejně dobře jako v opačném směru třeba nálepka "rasista"), nebo kupříkladu mohou šířit zlé, xenofobní nálady i postoje a legitimizovat je jejich navléknutím do politicky korektního kabátku. Protože korektnost se týká výhradně formy a nikoli obsahu.

Na konci 19. století si nikdo nemyslel, že Západ zničí muslimové...Měli to být Číňané...wikipedia.org

Politické korektnosti se každý brání a proklíná ji, pro některé skupiny lidí je tedy výhodné vytvářet paranoidní představu, že vládnoucí vrstvy jsou touto myšlenkou dokonalé prorostlé a systematicky ji uplatňují. Snadno pak může odněkud vyběhnout nějaký neonacista a říct, že stát má statisku, podle které tvoří většinu osazenstva českých věznic Romové, ale kvůli politické korektnosti se to nesmí říkat. Nebo že vědci už dávno dokázali nízkou intelegenci černochů, jenže byli promptně umlčeni a zdiskretováni prominentními korekčníky...  Inu, dokázat nepravdivost takového tvrzení moc snadno nejde a jeho původce zase k ničemu nepotřebuje dokazovat jeho pravdivost, pokud mluví k publiku, které takové konspirační teorie rádo přijme, neboť potvrzují jeho světanázory.

Světové veřejné mínění už se opět poznenáhlu dostává do bodu, kdy se začínají (nepodloženě a spíše jen na základě nějakého vlastního pozorování) zpochybňovat všechny idey o rovnosti všech lidí a jsou osoby, které toho dokáží využít a patřičně přiživit jak tyto názory, tak později i sebe.

Impulz k napsání tohoto článku se objevil před pár dny - to jsem zhlédl agitační dokument "o tom, co by měl Západ vědět o islámu", ve kterém jeden z populárních kritiků islámu Robert Spencer s ťulpasovským úsměvem na tváři nepřímo a lišácky vylíčil všechny muslimy jako bezprostřední ohrožení "západní civilizace" s použitím klasických manipulačních technik, jaké s úspěchem používali nacisté k očerňování židů. Nacizmus je dnes v Evropě vnímán jako etalon všeho zla a možná se tedy někdo domnívá, že Hitlerovi manipulátoři ve svých propagandistických textech, plakátech a filmech užívali nějakou ostrou, nenávistnou a genocidní rétoriku. Ale nebylo tomu (vždy) tak - třeba nechvalně proslulý pseudo-dokument Der Ewige Jude (Věčný žid) z roku 1940 by dešní extrémisté pravděpodobně zhodnotili slovy: "vpodstatě jen konstatuje fakta a závěr si každý může vyvodit sám". Může, ale je mu dán jasný návod, jaké ty závěry mají být.

Film se klasickou metodikou "my a oni" se snaží sugerovat, že zatímco německá kultura je tvůrčí, etická a ctnostná; ta židovská je naopak parazitní, zvrhlá a destruktivní. Židé jsou podle filmu primitivní a podlí, vyznávají krvavé a mstivé pseudonábožentví (což je "doloženo" citáty z židovských náboženských textů) a pokud kdy někdo viděl žida upraveného, čestného a příjemného, pak šlo jen o vychytralou infiltrační přetvářku. Židovské nebezpečí si tak prý nemůže uvědomovat jen ten, kdo o problematice málo ví. Der Ewige Jude diváky s "židovskou otázkou" seznamuje, ale nepředkládá žádné "řešení" - nevyzývá k utlačování a už vůbec ne k násilí. A nezapomíná připomenout, že to "pomatení humanisté z 19. století" přivedli Německo do problémů.

Vzniknout něco takového dnes (o nějaké komunitě, na niž má společnost pifku), asi to přes politicky korektní filtry projde. Vlastně to prochází, protože pan Spencer ve výše zmíněném dokumentu o muslimech netvrdí nic jiného. Rozdíl je jen jeden - zatímco hitlerovský antisemitismus byl speciálním případem rasismu a z židů dělal samostanou rasu, jejíž negativní vlastnosti jsou dány geneticky (a poto s nimi nelze nic dělat), dnešní antiislamisté nezapomínají neustále připomínat, že bojují proti "ideologii" (na základě čeho vyčleňují islám z kategorie náboženství, ví jen Alláh) a ne proti jejím vyznavačům. Jenže právě tohle je v mnoha případech ukázkovým příkladem onoho politicky korektního fíkového listu, neboť v důsledcích řečí mnoha anitislamistů (hlavně těch z řad lidu, ale i některých prominentních; čímž zdravím Spencera a Wilderse) se rozdíl mezi determinací člověka náboženskou vírou a etnickým původem ztrácí. Cožpak mohu - v případě, že přijmu závěry Spencera za pravdivé - ještě věřit nějakému muslimovi, že mně jednoho dne v rámci své víry nepodřízne? Co když jen lže a přetvařuje se? Co když si ještě v Koránu nepřečetl onu pasáž, co ho k tomu údajně má navádět? A když se stane ateistou nebo konvertuje ke křesťanství - mohlo to být přece jen naoko!

A věřte někomu, že jeho zájmem je jen legitimní kritika náboženské věrouky (kterou samozřejmě bezvýhradně schvaluji), když k ní najednou začne přihazovat teze o "nadřazenosti západní kultury", "kulturní ochuzení", které nárust populace muslimů v Evropě "jistě" způsobí, nebo dokonce různé rádoby drsné průpovídky posměvačně glosující východní společnost. Spíš bych řekl, že v takovém případě dochází k racionalizaci xenofobních nálad a jejich zamaskování za odůvodněnou kritiku náboženství.

Takové výroky posilující existující předsudky a vyvolávající zdánlivě racionální obavy jsou daleko nebezpečnější, než nadávání do "ručníkářů", "černých hub" (dosaďte si dále dle náboženství či etnicity)... A dokonce nebezpečnější, než přímé výzvy k násilí. Tady už totiž leží hranice toho, co je současná západní společnost ještě ochotná přijmout; toho, co se ještě strefuje do jejích nálad. Člověk trousící urážlivé nadávky vůči jiným národům bude odsouzen jako rasista a vyvolávač násilného boje má v podstatě jasnou cestu za katr. Jeho názory navíc mozky většiny lidí automaticky odvrhnou stejně, jako by jejich žaludky (již doslova) odvrhly jídlo, které je v naší společnosti považováno za zapovězené. Odpor k určitým národům a náboženstvím zabalený do snadno stravitelné politicky korektní kapsle naproti tomu má reálnou šanci se v útrobách dobře usadit. A těžko hádat, jak moc jedovatý dovedete být, až tuto kapsli něco prorazí...