Izrael v údolí tureckých vlků

Ze záběrů zveřejněných izraelskou armádou si tu událost pamatujeme trochu jinak, ale tady izraelští vojáci vyzbrojení samopaly kosí neozbrojené a evidentně vyděšené pasažéry turecké lodi. O chvíli později se zase v nějaké zapadlé palestinské uličce kácí k zemi prchající Arabové se svázanýma rukama. Pár siláckých proslovů a karta se obrací - tentokrát v nemalém počtu padají (případně létají vzduchem) příslušníci izraelských ozbrojených sil. Občas se objeví i nějaké epické výbuchy nebo další silácké proslovy. Tak to je trailer k připravovanému tureckému filmu Kurtlar Vadisi Filistin (Údolí vlků - Palestina). Už z něj je jasné, že film, stejně jako jeho starší bratříček, neunikne pozornosti světových médií a vyvolá na Západě humbuk.

Co neměla izraelská armáda nikdy dělat? Naštvat Polata Alemdara!(c) Pana Film

Nemá smysl zde znovu popisovat ty hysterické reakce některých západních politiků a zájmových skupin na film Kurtlar Vadisi Irak z roku 2006 (vyšel na DVD i v ČR a to pod prostým názvem Údolí vlků), v němž jsou američtí vojáci operující v Iráku vykresleni jako násilničtí zloduši první kategorie. Pokud zprávy o něm někomu unikly, nebo už je pozapomněl, muže si zkusit přečíst třeba tento článek.

Důležité je, že historie se asi bude opakovat, neb se na nás řítí další díl* a zahraniční tisk se začíná zabývat už jen jeho trailerem. Vlastně není divu. Filmová výprava drsného tureckého agenta fiktivní organizace KGT Polata Alemdara do Palestiny má potenciál způsobit daleko větší poprask, než jeho starší výlet do Iráku. Arabsko-izraelský konflikt totiž budí nemalé emoce a generuje mnoho vášnivých příznivců jedné či druhé strany, kteří k sobě navzájem cítí nevraživost. Diplomatické vztahy mezi Tureckem a Izraelem jsou navíc ode dne, kdy došlo ke skutečnému zadržení aktivistického konvoje do Gazy (a zabití devíti Turků), více než napjaté a snímek, jenž si události značně přibarvuje tak, aby na nich mohl postavit přímočarý příběh nezadající si v míře propagandistického tónu a démonizace protivníků s klasikami reaganovského akčního filmu, může emoce rozvířit ještě víc.

Stačí se podívat na komentáře, které k článkům o Turecku zanechávají čtenáři na izraelských zpravodajských serverech - mnoho z nich žije v představě, že Turci jsou prostě přirozeně sžíráni nenávistí k Židům a jen se jim po nějakou dobu dařilo nedávat ji tolik najevo. Izraelská nevládní organizace ITIC, sledující protižidovské a protiizraelské postoje v muslimském světě, přitom uvádí, že antisemitskou propagandu v Turecku šíří především "radikální islamisté stojící mimo establishment a elementy napojené na extrémní nacionalisty". Na druhou stranu je z jiných zdrojů patrné, že v turecké společnosti (ať už jde o sekularisty, nacionalisty nebo osoby tíhnoucí k politickému islámu) je převažující pohled na židovský stát přeci jenom negativní. Dá se tedy čekat, že turecké publikum bude Kurtlar Vadisi Filistin vnímat jako film obsahující určitou nadsázku, ale v jádru ukazující pravdivý obraz situace. Zároveň si dovolím tvrdit, že nějak takto nejspíš většina Američanů a Evropanů nahlíží na filmy zobrazující Araby či jiné muslimské národy** jako barbarské a inherentně násilnické.

V Turecku se v současných dobách natáčí několik desítek filmů ročně a většina z nich se snaží jednoduše bavit, nebo reflektovat vnitřní problémy turecké společnosti. Filmy akcentující náboženství, zasahující do zahraniční politiky, nebo přetavující plamenný nacionalismus do odporu k nějakému cizímu státu se objevují vlastně docela výjimečně. Dosud jsem se osobně nesetkal s žádným tureckým filmem, který bych mohl nazvat "islamistickým". Odbornice na blízkovýchodní kinematografie Gönül Dönmez-Colinová sice takový tvůrčí proud zmiňuje, ale zároveň uvádí, že "islamistické" filmy v Turecku se převážně zaměřují na propagaci konzervativních náboženských hodnot a nebývá z nich cítit žádná agrese. Koneckonců, posledním tureckým příspěvkem do islámské debaty byl snímek Mahsuna Kirmizigüla New York'ta Beş Minare (Pět minaretů v New Yorku), jenž se také veze na zjednodušující a zábavně-akční vlně, avšak upřímně vyzývá k toleranci a vzájemnému porozumění. Bylo by tedy chybou pokládat Kurtlar Vadisi (Irak i Filistin) za nějakého typického zástupce tureckého filmu, či nedejbože myšlení.

Nabízí se prostá otázka: Z čeho tedy vlastně pramení ta obrovská popularita Kurtlar Vadisi Irak, o níž předpokládám, že ji snímek s podtitulem Filistin dovede hravě překonat? Dle mého je třeba hledat mimo samotné akční scény, nákladnou produkci a atraktivní téma, ač všechny tyto prvky diváky zajisté lákají. Hlavní kouzlo série spočívá v ústřední postavě agenta Polata Alemdara. Ten jednoduše ztělesňuje ideál "mladého rozzlobeného muže", k němuž vzhlíží (z různých důvodů) nespokojená a nacionalisticky orientovaná mládež. Všimněme si, že v obou zmiňovaných filmech frenčízy Kurtlar Vadisi se Alemdar opulentně a rázně mstí za činy, jež podle této mládeže pošpinily národní hrdost. Sledování filmu se tak zkrátka stává terapií na frustraci a poraněné ego.

Pro všechny kulturní a společenské fenomény platí, že je potřeba na ně nahlížet v patřičném kontextu. Ten se také v tomto článku snažím nastínit. Čtyři roky starý případ prvního celovečerního Kurtlar Vadisi nám totiž jasně říká, že černobílé fikční světy akčních béček ani v Evropě nedokážeme brát úplně s nadhledem, pokud se v oněch černých polích nacházíme my sami, nebo ti, které vnímáme jako naše přirozené spojence. Filmově přehnaná démonizace Izraele pravděpodobně některé skupiny lidí nepřiměřeně vydráždí. Ti pak nebudou přemýšlet nad tím, jak se turecká veřejnost k "palestinské otázce" skutečně staví, nebo jak film vyznívá v souvislostech současné turecké kinematografie - dlouhé fronty do kin se vezmou jako důkaz, že s jeho pohledem na věc existuje v Turecku obecný souhlas.

Při zmínkách o Filistin se nebude vzpomínat na umělecké snímky od talentovaných tureckých filmařů, kteří si odnášejí ceny z prestižních filmových festivalů, nýbrž na propagandistický seriál, na nějž si nedávno oficiálně stěžovalo několik zástupců izraelské vlády -  bizarně špatný Ayrılık (Odloučení), o jehož "kvalitách" si můžete udělat obrázek kliknutím na tento odkaz. Plodný a barevný svět tureckého filmu bude v očích veřejnosti smrštěn do temného ostrůvku obskurní a zlostné propagandy. Málokdo si uvědomí, že velmi podobné zhůvěřilosti  točí například i Indové o Pákistánu a některé filmy samotných Izraelců k takovým "veledílům" rovněž nemají příliš daleko. Kupříkladu takový Mivtsa Yonatan (Operace Jonatán) z roku 1977. Předpokládám, že jej mnoho zdejších čtenářů nevidělo, ale lze si jej poměrně snadno představit, když si od zkultovnělého béčka Delta Force (oba snímky natočil izraelský režisér Menachem Golan) odmyslíte raketové motorky a Chucka Norrise ***...

Zkrátka a jednoduše, není vůbec vyloučené, že pokus tvůrců Kurtlar Vadisi Filistin nahonit triko zpruzelého vlastenectví bude mít v kontaktu se západním publikem nepříjemné vedlejší účinky. V jejich filmu se totiž skrývá obrovský potenciál výrazně posílit hloupé předsudky nikoli o Izraelcích, ale právě o samotných Turcích. A to nejen ty, že točí samé špatné filmy...

^{* V roce 2009 se do kin dostal ještě film Kurtlar Vadisi Gladio, v něm ovšem nevystupuje hlavní postava Polata Alemdara a celkově má jiný charakter, proto jej už dále nezmiňuji.}

^{** Jelikož Turecko, narozdíl od arabských zemí, v minulosti nenavázalo spolupráci se Sovětským svazem a stalo se naopak místem, kde byla soustředěná raketová obrana proti němu, samotní Turci se v Hollywoodu do kategorie plakátových zloduchů nezařadili. Jednou z mála výjimek je slavný a cenami ověšený vězeňský film Půlnoční expres, natočený podle skutečných událostí, které si ovšem notně dobarvuje. Jeho autoři se s odstupem času za mimořádně odpudivé pojetí Turků dokonce omluvili. Jako podporovatele terorismu pak obyvatele Turecka znázornil komicky špatný indický film Mission Istaanbul :)}

^{*** Postavy německých a palestinských marxistických teroristů mají ve filmu vyloženě karikaturní rozměry, ještě víc to však odnáší tehdejší ugandský vůdce Idi Amin, který vypadá a vystupuje jako zdrogovaný cirkusový klaun. Ani urážející předsudky ani mizerná řemeslná kvalita ovšem nebyly překážkou tomu, aby byl snímek nominován na Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film.}