Indické 'Oscary' rozdány

Zatímco na udělování skutečných Oscarů si musí příznivci americké kinematografie počkat až do konce letošního února, v zemích, kde má indický Bollywood daleko větší popularitu než Hollywood, už mají o nejlepších filmech minulého roku jasno. Padesátý šestý ročník udílení prestižních cen Filmfare Awards proběhl v Mumbaí v sobotu 29. ledna.

*Za normálních okolností by se udílení Oscarů a cen Filmfare časově překrývalo, neboť ceremoniál se tradičně koná poslední únorovou neděli, ale k radosti všech nedočkavců měl letos tento bollywoodský filmový svátek měsíční předstih. Někdo by mohl namítat, že indickou obdobou amerických Cen filmové akademie jsou spíše National Film Awards. V kategoriích rozsahu (všechny snímky vyrobené v Indii), způsobu hlasování (porota sestavená z odborníků na film) i určité profesní prestiže (ceny mimochodem předává prezident/ka republiky) je to jistě pravda, ale v Indii mají stále hlavní slovo především diváci* a ti věnují daleko větší pozornost právě cenám Filmfare.

^{Udaan - Výherce ceny kritiků za nejlepší film roku 2010}

Filmfare Awards jsou ceny udělované zástupcům hindského filmového průmyslu (Bollywoodu)** a poprvé se představily v dobách jeho největší slávy a rozmachu - v roce 1954, tehdy ještě pod názvem Clare Awards. Udílení cen organizuje a sponzoruje populární filmový magazín Filmfare a celý ceremoniál se tradičně odehrává ve studiu významné produkční společnosti Yash Raj Films. Filmové studio samozřejmě není zdaleka tolik pompézním prostředím jako slavné Kodak Theatre a tak není divu, že i celý hlavní večer se v porovnání s oscarovou slávou nese v poněkud skromnějším stylu. Svou programovou náplní udílení cen tak trochu připomíná klasický bollywoodský film - trvá asi tři hodiny, je prokládané efektními tanci na filmové písně a moderátoři s oblibou nominované snímky všelijak parodují. A protože je dobře známo, že obrázky, zvlášť ty pohyblivé, vydají za tisíce slov, tak vám místo dalšího popisu rovnou nabízím záznam z předávání Filmfare Awards v roce 2009 - zde.

Samotné ceny jsou rozděleny do tří zvláštních sekcí. V té první (a hlavní) se hlasuje o nejlepší film, nejlepšího herce a herečku v hlavních i vedlejších rolích, nejlepší hudbu a také o nejlepšího autora písňových textů a nejlepšího playbackového zpěváka a zpěvačku. Pro každou kategorii udělují pět nominací sami diváci svým hlasováním na internetu a ve formulářích z denního tisku. Vítěze pak určuje odborná porota složená z různých osobností filmové branže.

Jiná odborná porota zase uděluje ceny technické. Tam se neřadí jen očekávaná ocenění jako jsou ta za nejlepší kameru, střih, výpravu, či střih zvukových efektů, ale i ta za nejlepší scénář (!), taneční choreografii, nebo nejlepší akční scény. Speciální ceny kritiků za nejlepší film a nejlepší mužský a ženský herecký výkon se pak udílí bez ohledu na to, jestli se oceněný snímek objevil mezi nominovanými, nebo ne.

A kdo vlastně letošním Filmfare Awards kraloval a co z toho můžeme vyvodit?

^{Dabangg - Výherce Filmare Award za nejlepší film}

Nejvíc (7) cen si z večera odneslo působivé nezávislé drama Udaan. Příběh o šestnáctiletém Rohanovi, který se po vyloučení z internátní školy musí vrátit ke svému tyranskému otci žijícímu v horském průmyslovém městě byl mimo jiné oceněn za nejlepší námět, scénář, či kameru a získal také cenu za nejlepší film podle kritiků. Pět cen, včetně ocenění za nejlepší film v hlavní kategorii, přitom dostal film v jádru radikálně odlišný - svérázná akční komedie Dabangg stylově vycházející z akčních snímků natáčených v drávidských částech Indie.

V minulosti u bollywoodského publika výrazně uspěly hned dvě problematické předělávky jihoindických filmů  - Ghajini (remake tamilského filmu stejného názvu) a Wanted (remake telugského hitu Pokiri) - takže ani nadšený ohlas Dabanggu tolik nepřekvapí, byť bych jej označil za film přinejmenším nepříliš zdatně natočený a v mnoha ohledech stupidní.

To My Name Is Khan, mezinárodně úspěšný snímek o indickém muslimovi s Aspergerovým syndromem, který si vydává na pouť za americkým prezidentem, aby mu řekl, že se jmenuje Khan a není terorista, si cen zasloužil spíš víc, než ty tři za nejlepší režii (Karan Johar), nejlepší mužský herecký výkon (bollywoodská superstar Shahrukh Khan) a nejlepší ženský herecký výkon (taktéž velmi populární Kajol).

Zajímavé je, že v nominacích na nejlepší film se objevily hned tři docela maličké, nízkorozpočtové filmy. Mimo již zmíněný Udaan to byla lehká romantická komedie Band Baaja Baaraat a satirické Peepli Live, vybrané mimo jiné na pozici letošního reprezentanta Indie na Oscarech. Zatímco Band Baaja Baaraat nabízí víceméně klasickou bollywoodskou zábavu a jeho šarm spočívá hlavně ve svěží režii (Manish Sharma) a výborných hereckých výkonech Anushky Sharmy a debutanta Ranveera Singha (byl také na Filmafare oceněn), Peepli Live představuje pro evropského diváka přeci jen poněkud bizarní a hůře čitelnou kritiku indických společenských problémů (námětem jsou četné sebevraždy chudých farmářů). Přesto se o filmu nejen indická, ale i zahraniční kritika vyjadřovala velmi pochvalně.

^{My Name is Khan - mezinárodní trailer}

Na vůbec nejzajímavější z malých filmů, voayerské povídkové drama Love Sex aur Dhokha režiséra Dibakara Banerjeeho (recenze v češtině zde), zůstaly akorát ceny za střih, zvuk a speciální ocenění za hudbu.

Pokud jde o komerčně úspěšné filmy, které na Filmfare Awards příliš nezaválely, tak můžeme zmínit dobře natočený, ale v jádru hloupý thriller Raajneeti, relativně povedený žánrový hybrid Once Upon a Time in Mumbaai a několik přihlouplých komedií (Golmaal 3, Housefull), které si žádné ceny ani nezasloužily.

Nespravedlivě opomenutý (a to hlavně v technických kategoriích) byl ovšem snímek Kites, který příběh o dvou milencích na útěků pravidelně prokládá efektně natočenými automobilovými honičkami a bouračkami. Kites s řemeslnou bravurou modernizují klasický indický žánr masala filmů a zahraniční kritiky většinou zaujali. Ty indické už ovšem o poznání méně a k neúspěchu u diváků možná ještě přispělo velké množství anglických a španělských dialogů, které se ve filmu objevuje. Škoda, zrovna tento snímek si propadnutí nezasloužil.

Z výsledku letošních Filmfare Awars plyne pro indické filmaře jednoduché poučení - nákladné spektákly by měly natáčet raději jen podle zažitých a diváckým zájmem dostatečně prověřených bollywoodských šablon a progresivitu si schovávat pro snímky nízkorozpočtové. Jejich výroba se snadno zaplatí a divácký zájem jim, zdá se, nechybí.

Přehled všech vítězů najdete zde.

^{* To se krásně projevuje například na návštěvnosti špatných filmů s velkolepou reklamní kampaní - na otvírací víkend si všichni nakoupí lístky dopředu, ale jakmile se rozkřikne, že film za moc nestojí, návštěvnost neuvěřitelně prudce klesne.}

^{** Zvlášť se udílí ještě sesterské ceny Filmfare Awards South a to pro všechny velké kinematografie drávidského Jihu - tamilskou (Kollywood), telugskou (Tollywood), malajalámskou (Malluwood) a kannadskou (Sandalwood).}