Každý nejspíš ví, kdo je to vegetarián. Ale asi jen málokdo tuší, kdo to jsou meatriáni. A skoro nikdo neví o nezpochybnitelných zásluhách těchto lidí na záchraně klimatu a naopak o podílu vegetariánů na globálním oteplování.
Nejdříve trochu terminologie. Za meatriána označujeme člověka, který ze stravy vyloučil zeleninu a ovoce a hlavní složkou jeho potravy je maso. Vyznavači meatriánství jsou tedy v podstatě přímým protikladem vegetariánů. I u nich však existuje několik různých směrů. Tím nejextrémnějším (obdobně vyhraněným jako je třeba veganství) je úplné vyloučení všech nemasitých pokrmů, tedy včetně pečiva a příloh rostlinného původu. Tyto lidi označujeme jako meatany (nezaměňovat s metany). Jako přílohu k pečenému husímu stehnu si dávají například stehno kachní a místo aby k svačině ukusovali řízek mezi dvěma krajíci chleba, dávají si jej mezi plátky tlačenky.
Existují i různé podskupiny meatriánů specializující se jen na určitý druh masa. Zatímco „prostý“ meatrián konzumuje maso libovolné, redmeatriáni se omezují jen na maso červené a whitemeatriáni pak na maso bílé. V některých kulturách jsou pak poměrně široce zastoupeni petstriáni konzumující… No však je to zřejmé z jejich označení.
Naprosto specifickou skupinu pak tvoří humantriáni známější pod českým názvem lidožrouti. Jejich stravovací návyky nám sice mohou připadat odpudivé, ale měli bychom se nad sebou zamyslet, jestli naše negativní vnímání není dáno jen předsudky vyplývajících z nedostatečných zkušeností s odlišnými kulturami. Jinak řečeno z našeho zaprděného čecháčkovství. A jestli bychom tedy neměli být vůči humantriánům přeci jen trochu tolerantnější a vstřícnější k jejich odlišnému způsobu života. Obzvláště když se ukazuje, že jim není lhostejný osud naší planety a zapojili se aktivně do boje za záchranu klimatu.
Svoje stravovací preference totiž dokázali sladit s aktivitami ekologických antinatalistů druhého stupně. Ti se liší od „obyčejných“ antinatalistů tím, že zabraňují světové klimatické katastrofě nejen odmítáním pokračovat v lidské reprodukci, ale nechtějí planetu Zemi zatěžovat ani existencí své vlastní osoby. Proto se ve snaze napravit chybu svých rodičů, kteří je nezodpovědně přivedli na svět, spojili s humentriány a obě strany se tuto spolupráci pochvalují. Byť je celkový pozitivní efekt snižován nutností dopravovat antinatalisty druhého stupně z Evropy (kde jich je nejvíc) do oblastí zvýšeného výskytu humantriánů. Tedy například na ostrovy Sumatra, Nová Guinea, do Polynésie, nebo Amazonie. Tato přeprava se děje letecky a takto vzniklá uhlíková stopa bohužel téměř neguje celkový ekologický přínos spolupráce. Proto se přímo nabízí, abychom se na úrovni EU začali zabývat myšlenkou na přesídlení dostatečného množství humantriánů do Evropy, aby tak byli blíže svým potravním zdrojům.
Spolupráce mezi humantriány a antinatalisty druhého stupně je však jen malým střípkem do pestré mozaiky úsilí pojídačů masa v boji za záchranu klimatu. Přínos ostatních meatriánů, především těch, co se orientují na červené maso, je však mnohem výraznější. Jen si představme, co krav přestane prdět kvůli uspokojení jejich stravovacích potřeb. Přínos se zatím nepodařilo přesně změřit, ale je jisté, že se touto cestou daří alespoň částečně vyvažovat negativní klimatický dopad stravovacích preferencí vegetariánů. Ti totiž pojídáním rostlin obsahujících chlorofyl snižují schopnost celkové zemské vegetace odbourávat kysličník uhličitý z atmosféry. To má přitom přímý vliv na posilování skleníkového efektu a je tak příčinou globální změny klimatu. Není ostatně náhodou, že prudké oteplování se téměř kryje s rozsáhlým rozvojem vegetariánství, přičemž souvislost obou jevů je více než zjevná. Klimatičtí alarmisté se sice snaží svádět vinu na průmyslový rozvoj v posledních dvou stoletích, ale je otázkou, kolik je mezi nimi vegetariánů snažících se svůj podíl na oteplování Země svádět na někoho jiného.
Ukazuje se, že chceme-li zachránit naši planetu, je třeba změnit naše stravovací návyky. Jednak přestat pojídat rostlinou stravu. Především tu, která je zelená, a umožnit tak rostlinám ve větší míře odbourávat kysličník uhličitý z atmosféry. A naopak výrazně přidat v pojídání dobytka. Především toho prdícího. Jen tak zabráníme posilování skleníkového efektu.
V praxi by se měla tato opatření projevit třeba i tím, že místo vegetariánských restaurací se budou v našich městech objevovat čím dál častěji restaurace meatriánské. Už dnes naštěstí existují takové, které k tomu mají poměrně dobře nakročeno. Někde bude stačit jen nahradit salátový pult pultem salámovým, jinde bude třeba vyškrtat zeleninové saláty z jídelního lístku a českou gastronomickou specialitu zvanou „zeleninová obloha“ nahradit variací nezeleninových příloh.
Tomuto úsilí je ovšem třeba dát i patřičnou osvětu a zapojit do něj i mládež. Kupříkladu středoškoláci, až zase půjdou demonstrovat za záchranu klimatu, by mohli mít na svých transparentech tato hesla: „Pojídáním klobás za záchranu planety“, „Zelenina v žaludku = další ostrov v Tichomoří pod vodou“, nebo „Celá naše klasa zbaští více masa“. Slečnu Gretu jako symbol těchto protestů je pak třeba vrátit do školy k doplnění si vzdělání, přičemž místo ní by se hlavním mluvčím protestujících mohl stát třeba řezník a uzenář Krkovička.
PS: Jen pro jistotu - celé je to fór...
