Když si vláda plete pojmy

Víte, že slova „sektor“ a „válka“ jsou vlastně synonyma? Že vám to připadá jako nesmysl? No on to taky nesmysl je. Nikoliv však pro vládu Petra Fialy. Ta se totiž rozhodla označovat „sektorovou daň“ jako „daň válečnou“.

Když se před časem objevily první zprávy o tom, že vláda uvažuje o zdanění některých sektorů, především tedy energetiky a bank, které „nezaslouženě“ vydělávají na současné situaci, její politici to vehementně popírali (zde). Nicméně, jak už to v takových situacích bývá, nešlo o nic jiného než o testování reakcí veřejnosti. Přičemž tou dobou už bylo o zavedení této daně podle mne rozhodnuto. Potíž však byla v tom, jak se vypořádat s jejím názvem. „Sektorová daň“ totiž byla vlajkovou lodí levice, především ČSSD a KSČM (zde). Takže aby něco takového zavedla současná vláda pod vedením „pravicové“ ODS bylo nemyslitelné. A tak pro ni politici, nebo spíš političtí marketéři, vymysleli označení „daň válečná“.

Pravdou je, že válečné daně nejsou nic nového a už od starověku bývají zaváděny jako výjimečný nástroj pro pokrytí mimořádných nákladů na financování válečných operací (zde). V takové situaci ale teď rozhodně nejsme a označení „válečná daň“ tak není ničím jiným než označením marketingovým. Nutno uznat, že to není vymyšleno špatně. No řekněte, kdo by si dovolil proti něčemu takovému protestovat? Vždyť by tím vlastně sabotoval „válečné“ úsilí a nahrával Putinovi. Což je samozřejmě nadsázka. Nicméně mne napadá hned několik politiků, kteří by takovou blbost dokázali s vážnou tváří vypustit z úst.

Není to však jediný případ, kdy vláda nazývá věci nepravými jmény. Třeba takový „Deštník proti drahotě“, který byl s velkou pompou před časem představen veřejnosti. Ve skutečnosti však nejde o nic jiného než o jednoduchý rozcestník, který lidi nasměruje na informace o tom, jakou veškerou pomoc mohou čerpat (zde). A jak je její získání komplikované.

Matením pojmů je pak i označení „úsporný tarif“. Ono na něm totiž nic úsporného není. Ve skutečnosti jde totiž o rozdávání lidem těch peněz, které jim předtím stát vytáhnul z kapsy. Přičemž se cestou ještě nějaká ta kačka prošustruje na provozních výdajích. Aby se něco mohlo nazývat „úsporný“, tak to totiž musí náklady opravdu snižovat. A to za současné situace jde pouze jedním jediným způsobem – snižováním cen energií.

Pravda, v této otázce zaslouží vláda alespoň jednu pochvalu. To, když rozhodla o odpuštění poplatku za OZE, tedy za „občasné zdroje energie“ (zde). Nicméně jinak proti vysokým cenám energií nedělá vůbec nic. Možnosti existují a byly již mnohokrát zmiňovány. Především tedy přes energetickou burzu v Lipsku prodávat jen přebytky, přestat prokrmovat spekulanty s emisními povolenkami a nepoužívat plyn pro výrobu elektrické energie. Jenomže stále slyšíme ty stejné výmluvy, jako že si nemůžeme rozzlobit Němce (zde), nebo že se z emisních povolenek nelze vyvlíknout (zde). Zkrátka přesně podle hesla: „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody“.

Vláda Petra Fialy si prostě plete pojmy „sektor“ a „válka“, „deštník“ a „rozcestník“, případně „úsporný“ a „rozhazovačný“. Nicméně to nejsou jediné případy, kdy k tomuto zmatení dochází. Ona totiž evidentně netuší ani to, co znamená pojem „politická slušnost“, kterým se její strany tak oháněly před loňskými volbami. Naposledy prokázal tuto flagrantní neznalost předseda STAN a ministr vnitra v jedné osobě pan Vít Rakušan. Ten se při kličkování v kauze šéfa rozvědky Petra Mlejnka a jeho kontaktů s obviněným šíbrem Michalem Redlem zamotal do svých lží natolik, že už to vadí i novinářům, kteří obvykle nejsou vůči vládě Petra Fialy kritičtí (zde). Už i ty totiž pořádně nadzvedlo jeho tvrzení, že pana Mlejnka bezpečnostní služby prověřovaly, aby se vzápětí ukázalo, že to není pravda.

Kauzy STAN se už zkrátka dostávají do obludných rozměrů a pozice pana Rakušana jako šéfa rezortu vnitra je neudržitelná. To si totiž nedovolil ani Andrej Babiš, aby měl oplétačky s Policií, a přitom si držel pod palcem ministerstvo vnitra. Všechno to samozřejmě oslabuje vládu Petra Fialy, jejíž šéf se nejspíš každé ráno probouzí s obavou, co na STAN zase praskne. A co by tedy měl udělat? Pana Rakušana vyrazit a buď přerozdělit rezorty, nebo (ideálně) vypoklonkovat jeho hnutí z vlády a domluvit s ním podporu pro kabinet menšinový. Ono je totiž podle mne jen otázkou času, kdy na STAN vyplave něco dalšího.

Místo toho se však Petr Fiala rozhodl pana Rakušana podržet (zde). Prostě všechno je prý v pořádku, nic se nestalo a pan Mlejnek je vlastně hrdina, který pomohl rozkrýt kauzu Dozimetr. To jako vážně? Myslím, že je tu dost co vysvětlovat. Například proč byl použit na pana Mlejnka jiný metr než na exšéfa České pošty Romana Knapa, který letěl za jeden jediný kontakt s obviněným podnikatelem? Nebo proč pan Rakušan lhal o bezpečnostní prověrce pana Mlejnka? A proč se tedy vlastně měl tento pán s panem Redlem vůbec stýkal? Aha, já zapomněla. Aby pomohl odhalit kauzu Dozimetr...

Něco mi říká, že odpovědí se nedočkáme. Tuhle kauzu zkrátka vláda vysedí. Nicméně je zřejmé, že jí přesto žádný pád v tuto chvíli nehrozí. Jednak má pro případné hlasování o nedůvěře většinu a jednak tu není nikdo, kdo by jí chtěl za současné situace vystřídat. Andrej Babiš se do toho zkrátka nepohrne. Naopak ji nechá si to pořádně vyžrat. Pak se objeví jako „spasitel“ ve chvíli, kdy bude v podstatě po všem a v troskách budou i ty zbytky důvěry, které zatím vláda Petra Fialy u veřejnosti má. Nutno uznat, že dělá vše pro to, aby co nevidět naštvala i těch 28 % (zde) lidí, kteří jí ještě věří a nejspíš se rozhodla atakovat dosavadní smutný rekord kabinetu Stanislava Grosse, kterému v dubnu 2005 důvěřovalo jen 14 % veřejnosti (zde). 

Její přístup (mimo jiné) ke kauze Mlejnek jí dává naději, že se do rekordních tabulek v dohledné době skutečně zapíše...