Vlastně docela úspěšný lovec mamutů

Jako malý jsem si mockrát přál být konečně velký. Teď, když už asi větší nebudu, bych chtěl být zase malý. A třeba lovit mamuty…

Když mi bylo tak sedm, možná osm let, četl jsem v létě na chalupě slavnou knihu Eduarda Štorcha a jako nejspíš mnoho chlapců přede mnou, i já jsem zatoužil stát se lovcem mamutů. Nechtěl jsem ale zůstat jen u snů a představ.

Začal jsem tedy na své kariéře usilovně pracovat a vykopal na zahradě kousek od rybízu slušně hlubokou mamutí jámu. Po vzoru pravěkých lovců jsem ji pak důmyslně zakryl kusem igelitu a pečlivě zamaskoval listím a trávou.
Nedopadlo to ale tak úplně podle mých představ. Žádný mamut se do pasti nechytil. Zato jsem ale ulovil dědu, který šel ráno trhat rybíz. Zprvu jsem byl zklamán, ale později, když mi došlo, že průměrný děda je pravděpodobně o dost inteligentnější než průměrný mamut (alespoň myslím), pochopil jsem, že to byl vlastně lov úspěšný.

Jen mě trochu mrzelo, že jsem si musel odpustit dobití úlovku kamením a dřevěnými oštěpy s hroty vytvrzenými v ohni. Ale co, sníst dědu by mi máma stejně nejspíš nedovolila a z jeho klů bych toho asi také mnoho nevyřezal.

P. S. Děda navzdory mým loveckým snahám stále žije, letos mu bude 97.