Jako voják základní služby jsem byl v jednom výcvikovém prostoru, týden pod stany mezi lesy. Vojáci si všimli stopy zvěře a usoudili, že takový divočák by přišel k chuti. Ačkoliv jsme byli všichni dospělí, provedli jsme to, co vy jako malý: Vykopali jámu a zamaskovali jistě lépe než vy. Ráno v ní nebylo nic. Vylepšili jsme ji, z klacků udělali zátarasy tak, aby zvěř musela jít přímo na tu zamaskovanou jámu, opět nic. Každodenní vylepšování nepřineslo kýžený výsledek. Museli jsme se spokojit s tím, co nám uklohnili v polní kuchyni.

Obávám se, že ta zvěř buďto pozná pach mnoha lidí nebo slyší dunivou ozvěnu svých kroků v blízkosti jámy. V každém případě to není tak snadné ji přechytračit.

No, to ovšem dědu nestaví do příliš dobrého světla. Ten očividně cítil jen rybíz ;) Já myslím, že oni ti pravěcí lovci mamuty do jam naháněli. Jinak by, předpokládám, taky moc úspěchů neslavili...