Zvrhlé koledování

Lidské zvyky se v půběhu doby mění. Od rozpustilých římských luperkálií, kdy se dospělí muži a ženy navzájem v radostné honičce bičovali ovčími střevy, aby skončili v hromadném nevázaném seuxálním veselí, jsme dospěli až do Velikonoc, kdy bita je jen jedna skupina obyvatelstva a výprask nekončí sexem. Aspoň tedy obvykle.

Současné Velikonoční pondělí na středočeské vesnici má podobu zdvořilého obcházení skupinek chlapců i dívek po staveních, pohlazení pomlázkou zůstává v symbolické rovině a pomlázka bývá poměrně štědrá. Ti menší chodívají v doprovodu jednoho z rodičů. Všichni se znají přinejmenším od vidění a dospělí kontastují – to nám ty děti za rok zase vyrostly.

Letos poprvé měli malí koledníci v jedné nejmenované středočeské vesničce kousek za Prahou možnost koledovat v konečně dostavěném satelitním městečku. Jeho obyvatele, tedy ty, kteří byli ten den doma, vyděsili zřejmě natolik, že se přistěhovalci ani neodvážili otevřít, natož vyslechnout koledu a přidat něco do košíčku. Škoda, propásli tak jednu z možností, jak se začít sžívat se svým novým bydlištěm. Vysvětlení, že pro samé hypotéky jim na velikonoční vajíčka pro koledníky prostě už nezbylo, se mi nechce věřit. Ani tomu, že ti nejbohatší bývají nejlakomější. Jinak by přece nebyli tak bohatí.

Možná jen mají špatnou zkušenost ze svých původních bydlišť. „My také neotvíráme a nikomu žádnou koledu nedáváme,“ konstatuje jeden známý ze sídliště, „U nás chodí koledovat jen cikáni. Bílé děti ne,“ vysvětluje s použitím politicky nekorektního výrazu a prastarou tradici chápe jen jako další formu žebroty. To to ty Velikonoce dopracovaly! 

Pořád mi ale „tento způsob Velikonoc“ přijde podstatně lepší, než jeho krutější varianta spočívající v tom, že dospělí muži například skutečně citelně bili pomlázkami dospělé ženy zákeřně přepadané na návsi a měli z toho úžasné potěšení: „Celej tejden tam měla jelita!“ radoval se jeden z nich po úspěšném výkonu. Na moji otázku, jak by se cítil on, kdyby byl takto jedno ročně bit jenom proto, že je muž, a ještě za to měl své bijce obdarovávat, civěl poměrně nechápavě. Rozumím – pro muže absurdní myšlenka.

Stejně by ale bylo zajímavé zjistit, ve kterém okamžiku se luperkálie, kde se muži a ženy bili navzájem, přeměnily do podoby, kdy muži bijí ženy. Že by právem silnějšího? A proč si to ty ženy nechaly a leckde dodnes nechávají líbit? Že by mezi nimi bylo tolik skrytých masochistek a mezi muži tolik utajených sadistů? Pokud ano, je jim samozřejmě přáno. Už jen proto, že se svým způsobem slavení Velikonoc, byť normálním lidem připadá poněkud zvrhlý, asi nejvíce přibližují oslavám těch původních svátků plodnosti.