Naši poslanci rozhodli, že stát orve obyvatelstvo na daních o další miliardy. Díky následnému zdražení všeho naši občané ještě zchudnou. A to se ještě nevzpamatovali z nedávné krize.
Zdá se, že našim poslancům nestačí, kolik lidí přišlo v důsledku krize o práci, kolik lidem, ať zaměstnancům či OSVČ, se snížili příjmy, aniž na tom nesou špetku viny. Teď jim ještě všechno zdraží.
Nic jiného se totiž po zvýšení spotřební daně z pohonných hmot, jejichž konečná cena se promítá naprosto do všeho, ani čekat nedá. K tomu přihoďte zvýšení DPH – také na všechno. A ještě zvýšení daně z nemovitostí a řada další opatření.
Peníze, které občané vydají na zaplacení zvýšených daní nebo je od státu nedostanou jako dříve, jim samozřejmě budou chybět na nákupy. A protože ekonomický růst táhne spotřeba, co se stane, když spotřeba klesne? Dostaví se krize. Nevím – a kdo to ví, jestli jsme se už z jedné krize již stačili vyhrabat (myslím, že ne) – a vzápětí nám evidentně hrozí další kolo.
Slova pana prezidenta, že krize přejde jako chřipka, mi jsou slabou útěchou. Tahle „chřipka“ totiž začíná dostávat ráz dlouhodobé vleklé choroby. Můžeme tedy čekat další „léčbu“, například v podobě zvýšení sazby povinně placeného zdravotního a sociálního pojištění (tedy vlastně také daně)? A co uvalit nějakou novou daň třeba na elektřinu? Té by také nikdo neunikl.
Nešlo by pro jednou daňové zatížení obyvatelstva pro změnu snížit, tím ho přimět k vyšší spotřebě a nastartovat tak další kolo – ovšem už ne krize, ale naopak prosperity? A teprve potom přistoupit k vyrovnání schodku státního rozpočtu, což by u prosperujícího státu mělo jít výrazně snadněji než za krize.
(Pozn. Eufemismus „období krize“ odmítám ze zásady. Krize je krize a ne nějaké období, které přejde samo od sebe jako jaro, léto, podzim a zima. Když mám chřipku, tak přece mám chřipku - ne období chřipky.)
