Otravní důchodci či jen prostá závist?

 Z ohlasů čtenářů vyplývá, jak si lidé v produktivním věku představují život důchodcovský – trocha peněz, ne moc, ale jistých, bydlení vyřešené bez hypotéky a spousta volného času, který důchodci využívají k otravování okolí. Navíc jsou všude a je jich strašně moc, takže pochopitelně překážejí a zdržují, zvláště když se pohybují o holích či vlečou nějaký ten výhodný nákup, jehož shánění mohli, na rozdíl od nás, věnovat celé dopoledne. Co s nimi uděláme? Postřílíme je?

To, co cloumá emocemi čtenářů, však podle mě není neúcta a  ke starým lidem a absolutní nedostatek pochopení jejich problémů, ale prostá závist. Možná jim závidíme, že my se ještě musíme sakra snažit – a oni už mají svoje vyřešeno. Byli by někteří autoři článků a ohlasů na toto téma tak nazlobení, kdyby i oni měli vše vyřešeno? A hned se rojí řada otázek:

·        Proč normální nedůchodce nemůže bydlet tak levně a pěkně  jako zmiňovaní důchodci? Je to vina těch důchodců, anebo systému, který ani za téměř 20 let nebyl schopen zavést normální poměry na trhu s bydlením?

·        Zdržovali by méně pohybliví důchodci při nastupování a vystupování z dopravních prostředků tolik, kdyby všechny tramvaje a autobusy byly nízkopodlažní? 

·        Štvali by vás důchodci ve frontě na poště, v čekárně u lékaře a bůhví, kde ještě, kdyby tyto instituce fungovaly tak, aby se tam žádné fronty prostě netvořily?

   Anebo vnímáme důchodce jako problém jenom proto, že naše společnost je optimálně nastavena na zdravé jedince v produktivním věku? Všichni ostatní, nějak hendikepovaní (stáří, nemoc, invalidita kočárek s malým dítětem), se s běžným životem musí nějak potýkat, čímž ty ostatní pochopitelně přinejmenším zdražují, což ty zdržované stejně samozřejmě frustruje a irituje, a to opakovaně. Opakovaným drážděním vzniká alergie a později zloba a nenávist, která se obrací proti konkrétním lidem – proč se třeba cpou do narvané tramvaje, když mohou jet jindy, mimo špičku? Málokdo je schopen vidět skutečnou příčinu tohoto stavu, třeba jízdní řád s příliš dlouhými intervaly. Je také jednodušší a úlevnější  zanadávat si na důchodce, než se složitě a s nejistým výsledkem domáhat nápravy u Dopravních podniků. Tím však řešíme jen důsledek, a ne příčinu. A pokud nebudeme řešit příčiny, svět kolem nás  nebude lepší. Ani pro nás, ani pro naše důchodce, ani pro naše děti.