Mít děti je kus hrdinství

Otevřeně přiznávám, že tento článek je reakcí na článek Vladany Malé „Je mi 29 a nemám dítě. No a co?!“ a předem se omlouvám těm, které děti chtějí, ale nemohou je mít ze zdravotních důvodů. Mít děti totiž požaduje pořádný kus odvahy – vždyť žena při porodu riskuje svůj vlastní život. Nedivím se dosud bezdětným ženám, když se mateřství obávají. A nejen z tohoto důvodu.

Autorce se podařilo vykreslit velmi nehezký obrázek mateřství, útrapami porodu počínaje a pozvracenými tepláky konče. Ne že by neměla pravdu. Má ji. I tak vypadá mateřství. Vzhledem k tomu, co všechno musí rodiče dítěti či dětem obětovat, když ho chtějí řádně vychovat, je jeden znehodnocený kus oblečení detail.

Kromě toho se musí matka smířit s tím že ji čeká devět měsíců těhotenství, které jsou sice označovány za nejkrásnější období v životě ženy, ale asi jen těmi, kteří nikdy těhotní nebyli. Porod je také docela nářez, i když jde hladce a bez komplikací – ženská pánev je díky chůzi po dvou uzpůsobena tak, že jí plod, který má navíc oproti mláďatům jiných savců extrémně velkou hlavičku, proleze jen tak tak a ještě se musí zcela specifickým způsobem v určité fázi pootočit.. Člověk tak rodí ze všech savců nejhůře a nic s tím nenaděláte. Radosti těhotenství a porodu si potom obzvláště vychutnají ty ženy, které obecně nesnášejí lékaře, nemocnice, injekce, bolest a omezování osobní svobody vůbec.

Po porodu si matka, a případně i otec vyzkoušejí, co to je být non-stop v pohotovosti, a to i když je dítě i matka 100% v pořádku. Případné zdravotní problémy matky a/nebo dítěte situaci dále komplikují. A následují další omezení a nepříjemnosti – návštěvy dětského lékaře, překážkové rallye s kočárkem po ulicích a mezi regály obchodů, ztráta společenského uplatnění, příležitostí k studiu, práci i cestování, které se musí oželet, a v neposlední řadě i pokles životní úrovně nově vzniklé rodiny oproti dřívějšímu stavu. Tvrzení rodičů, že se svými dětmi prožívají i nezapomenutelné šťastné chvíle, mohou ti dosud bezdětní právem považovat za cílenou propagandu, aby spadli do stejné pasti.

Nedivím se proto, že dnešní mladé inteligentní ženy mají ze svého budoucího mateřství obavy. Dobře si uvědomují, jak riskantní to je podnik, jenom se to jaksi bojí vyjádřit. A tak uvádějí zástupné důvody – neexistence vhodného partnera (nebo jen neochota dělat kompromisy?), finanční nezajištěnost (nebo jen neochota uskromnit se?), nemožnost studia (nebo jen neochota obětovat pořádný kus vlastní svobody?).

Řekněme se tedy na rovinu, že mít děti je, především pro ženy, pořádný kus jasně viditelného hrdinství. Všichni však zřejmě nedokážeme být hrdinové.