Kdyby Masaryk nepomohl rozbít Rakousko-Uhersko,

zůstal by ve středu Evropy jeden velký silný stát a všichni bychom na tom byli lépe. Například:

-         měli bychom i kus jaderského pobřeží a po celou tu dobu bychom tam jezdili bez pasů, výjezdních doložek, celních prohlášení a devizových příslibů

-         Vídeň bychom nenavštěvovali jako cizinu, ale jako své hlavního město  

-         korunovaná hlava našeho státu by patřila mezi výkvět evropské aristokracie a netrápili bychom se s volbou prezidenta

  -         zřejmě by nedošlo k Mnichovské dohodě, k záboru Sudet, k protektorátu, atentátu na Heydricha a k vyvraždění Lidic  

-         pokud by došlo k 2. sv. válce, odehrála by se nejspíše jinak,  nezvítězili by v ní komunisti a nedošlo by ke komunistickému puči 1948 ani k sovětské invazi v roce 1968

-         nežili bychom 40 let v socialismu, nedošlo by k vyvlastňování majetku a pochopitelně ani k restitucím  

-         neexistovali by političtí emigranti (ani jejich blogy)

-         nenastal by současný  postsocialismus (či co to je)  

-         naše současná životní úroveň by odpovídala asi tak současnému Rakousku, možná, že by byla i vyšší

-         pokud by existovala Evropská unie, měli bychom v ní větší, ne-li rozhodující  slovo  

-         stali bychom se zakládajícími členy NATO a nehádali se teď o radar

-         většina z nás by byla přirozeně daleko lépe jazykově vybavena, našla tak lepší uplatnění a jako příslušníci silného středoevropského státu bychom požívali obecně, třeba jako Angličané či Francouzi     

Tohle všechno se nestalo (i) díky Masarykovi. Není to nakonec škoda?