Kdo je doopravdy chudý

Dalo by se říct, že ten, kdo je chudý duchem. Jenže ani ten duchem nejbohatší tímto bohatstvím za rohlík v supermarketu jaksi nezaplatí. Definice chudoby odvozená od průměrného platu je však u nás víc než zajímavá.

Být chudý podle Světové banky znamená žít za méně než dolar denně. To je asi za 20 Kč. U nás si za to skoro nic nekoupíte, v jiných zemích zřejmě ano. Celé denní živobytí.

U nás se hranice chudoby počítá jinak. Mělo by to být 60 % průměrného příjmu. Takže 13 200 hrubého. Není divu, že se u nás cítí chudý každý třetí obyvatel.

Ale to je špatně. Za účelem definice chudoby se totiž průměrný příjem počítá jinak, než třeba pro zvýšení minimální sazby zdravotního pojištění. To se počítá z těch chimérických asi 22 000 Kč. V praxi tak třeba díky stamilionovým odměnám špičkových manažerů budou statisíce těch ostatních povinně platit zas o stovku či dvě na své zdravotní pojištění měsíčně víc.

Když však chcete definovat chudinu, ořežete základ pro výpočet právě o ty nejvyšší příjmy a dopracujete se blíže neurčeným způsobem na 11 905 Kč průměrného příjmu a chudoba tak leží na hranici 7143 Kč. Takových chudých je u nás kolem milionu. Takže jednou jste ještě bohatí a jindy už chudí, podle toho, zda od vás stát potřebuje peníze vybrat anebo by vám je měl dát.

Proč však jsou chudí chudí? Sociální antrolopog Yasar Abu Ghosh se domnívá, že kromě jiného proto, že prostě nezvládají běžný život v našem složitém světě. Nedokáží jednat s úředníkem, vyplnit úřední papíry, vypořádat se s pokutou za jízdu načerno dřív, než naroste do desetitisícového dluhu, spočítat si, co bude stát zdánlivě výhodná půjčka.

Méně kulantně řečeno, chudí penězi jsou zároveň i chudí duchem. Zatímco, jak potvrzuje onen antropolog svým dalším tvrzením – takový příslušník střední třídy, světe div se, dokáže vyplnit i daňové přiznání! A kdyby náhodou ne – ví kde hledat pomoc.

Měli bychom tedy napnout všechny síly pro to, aby naši chudí, celých 10% našeho obyvatelstva, začali bohatnout duševně. To materiální bohatství už i k nim potom přijde samo. A tak i k nám všem ostatním, neboť bohaté obyvatelstvo = bohatý stát.

Že to ještě nikoho nenapadlo?

(zdroj faktických údajů: Respekt 17/2008)