Domácí práce jako droga?

Oddací list anebo sestěhování do jednoho bytu s přítelem znamená pro ženu zároveň „složenku“ na jednu hodinu domácích prací denně, kterou od nyní musí navíc odpracovat. Nejméně. Opravdu musí?

Zajímavou statistiku vypracoval jistý Frank Stafford z michiganské university (zdroj: Ona Dnes č. 31). Žena, která žije ve společné domácnosti s mužem, odpracuje v domácnosti o sedm hodin týdně více než ta, která žije sama, bez partnera. Ta svému hnízdečku věnuje pouhých 12 hodin týdně.

Zajímavou statistiku vypracoval jistý Frank Stafford z michiganské university (zdroj: Ona Dnes č. 31). Žena, která žije ve společné domácnosti s mužem, odpracuje v domácnosti o sedm hodin týdně více než ta, která žije sama, bez partnera. Ta svému hnízdečku věnuje pouhých 12 hodin týdně.

F. Stafford to zdůvodňuje tím, že „muž pracuje víc mimo dům a ženy přebírají většinu starostí o domácnost“.

Jinými slovy, když žena pracuje méně mimo dům než její partner, toto „méně“ vyvažuje onou jednou hodinu denně domácích prací navíc. Co by se stalo, kdyby oba pracovali „mimo dům“ stejně anebo žena dokonce více než muž? Bude i v domácích pracech jejich podíl vyrovnanější? Anebo si najdou někoho na výpomoc? Či zůstane všechno při starém a žena i za této situace bude doma pracovat víc než muž?

Takovou otázku američtí vědci nezkoumali. V české realitě však mám dojem, že i když oba partneři chodí do práce „mimo dům“ na stejně dlouhou dobu, doma více práce i tak zajišťuje žena. Logicky z toho vyplývá, že ji to musí jí to naplňovat takovým uspokojením, že se o tuto svou drogu odmítá s kýmkoliv dělit, byť by to byl vlastní muž. Přitom je to tak sobecké, připravovat svého nejmilejšího o uspokojení plynoucí z vlastníma rukama perfektně vytřené podlahy, dokonale uklizené koupelny, skvěle uvařeného jídla, úžasně vyžehleného prádla…