Chudí nebo bohatí?

Několik zajímavých statistických čísel o tom, kdo se může považovat za bohatého a kdo za chudinu. A jak jste na tom vy?

Začněme od těch nejchudších, tedy pomineme-li bezdomovce, od existenčního minima definovaného „minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb“ (míněno bez nákladů na bydlení). Pro dospělou osobu tato částka dnes činí 2020 Kč.

Životní minimum je o něco vyšší a definuje se jako „minimální hranice peněžních příjmů, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití (opět bez nákladů na bydlení). Pro dospělého osamělého jednotlivce činí 3126 Kč, pro první dospělého žijícího s dalšími lidmi dohromady 2880 Kč, pro další dospělé osoby v té domácnosti po 2600 Kč, pro děti v této domácnosti ve věku 0-6 let 1600 Kč, ve věku 6-15 let 1690 a ve věku 15-26 let 2250 Kč. Taková rodina s dvěma dětmi má tak životní minimum (bez nákladů na bydlení) stanovené v částce 8860 – 9980 Kč.

Obě tyto částky slouží především k vypočítávání různých dávek a lidé či rodiny, kteří by měli příjmy jen v této výši, by se právem považovali za chudé.

A dále.  Podle průzkumu STEM (zdroj: Metro. 5. 4. 2008) se za chudé považují rodiny ještě s příjmem kolem 15 000 Kč, které žijí doslova od výplaty k výplatě (15 % všech rodin). Není však jasné, ani tady, ani dále, zda se míní superhrubý příjem, anebo příjem po zaplacení daně z příjmu a sociálního, zdravotního a důchodového pojistného.

Samy sebe jako špatně materiálně zajištěné charakterizuje polovina z rodin s příjmem od 15 do 20 tis. měsíčně. Celkem polovina dotazovaných sama sebe řadí do střední třídy, tj. považuje se průměrně materiálně zajištěné, a jedna třetina všech dotazovaných sama sebe řadí do tzv. nižší střední třídy s příjmem 30 – 35 tis. Pouhých šest procent dotazovaných sama sebe řadí do vyšší střední třídy (35-40 tis.). Při příjmu od 40 tis. už o sobě hovoří jako o „velmi dobře anebo solidně zajištěných“.

A kde jsou ti boháči? Když od 100 % obyvatelstva odečteme 15% nejnižší příjmové kategorie a 50 % střední třídy, na tu vyšší  zbývá celkem slušných 35 % obyvatelstva, kteří by měli být bohatí až velmi bohatí a jejich rodiny by měly mít měsíční příjem přes 40 000 Kč měsíčně. Procentně vzato, to je docela slušný výsledek – 35 % našeho obyvatelstva samo sebe považuje za bohaté, a to při tradičním českém škarohlídství a pesimismu!

Podobné výzkumy ovšem krachují na tom, že tradiční vrstvení na chudinu, střední třídu a bohatce se u nás během socialismu rozmělnilo a vytváří se znovu s tím, že z něj vymizely další znaky zařazující tohoto či onoho člověka do té či oné třídy. Např. středostavovská povolání kdysi dodržovala, resp. byla společensky nucena dodržovat určité zvyky, obyčeje a způsob života, i když to vlastně materiální úroveň takové rodiny fakticky snižovalo (např. manželky „střední třídy“ nemusely, ba ani „nesměly“ chodit do práce, v domácnosti vypomáhala služka, muselo se bydlet na určité „dobré“ adrese, chodit nakupovat do určitých obchodů na úrovní apod.).

Z tradičního rozvrstvení zbyly dnes jenom ty peníze, které v tomto případě nejsou všechno, ale úplně všechno. Přitom není úředně stanovena žádná objektivní hranice mezi chudobou, střední třídou a bohatstvím, vše závisí jen na pocitech zpovídaných, kam se sami asi tak řadí. Aspoň teď už víte, kam se svými příjmy vlastně máte podle názoru těch ostatních patřit. A ne aby vás napadlo cítit se třeba se stotisícovým příjmem chudě!