Nezamýšlený průzkum příjemnosti české administrativy

Dokud to nezažijete, říkáte si, proč by se to mělo stát zrovna mě?! A hle..., jednou možná přijde řada i na Vás (aniž bych to někomu přála)! :-)  Pak následuje už jen proklínání viníka, oči pro pláč při vzpomínce na to, jak bohaté mohly být Vánoce, popř., jak se ty kožené kozačky mohly pěkně vyjímat ve vašem botníku (ženy pochopí, muži vrtí hlavou).... ale to není vše! To, co je nejhorší zjistíte až první pracovní den, kdy si musíte zařídit všechny "pro život důležité doklady". Ano, řeč je o krádeži peněženky!

Nástup 9:00 – dřív stejně nikdo nepracuje a kolotoč po úřadech začíná.

Jako první jsem zvolila logicky banku, ono bez koruny v kapse (pač peněženku nemáte) na úřadech moc nepochodíte. Je pravdou, že ačkoliv jsem dveřmi prošla v 9:02, byla jsem asi 12 v pořadí, ale když něco člověk potřebuje, tak si hold počkat musí. A čekání se vyplatilo, nejen že mě přivítal mladý pohledný muž, plný optimismu (na ráno snad až moc), který byl až nadstandardně příjemný a hlavně vše vyřešil raz dva, ale asi jsem vypadala tak zničeně, že po otázce, zda mi může ještě nějakým způsobem pomoci a mé odpovědi, že doufám, že už ho snad zase chvíli nebudu potřebovat,(která mimochodem nebyla moc pozitivně laděná), přišel s tím, že přeci jen něco pro mě ještě má on sám. Když ale vytáhl perníky ze své tajné skříňky, nestačila jsem se divit! :-) Prej do školy, mno dobře... den bude dlouhý, hlad přijde zajisté taky, tak proč to nevyužít! :-) Jestli budou všude takhle milí, tak hurá dál...

Jelikož přede mnou bylo ještě pár dokladů, kde jsem potřebovala svou podobiznu, namířila jsem si to k fotografovi. Paní byla zlatá, jelikož mě vyfotila hezky a rychle, takže ideál a já mohla pokračovat dál...

Dvanáctá odbyla a já jdu na městský úřad. Ano, občanský průkaz by se taky hodil. Zde jsem, zcela nečekaně, hned na řadě a celý proces vyřizování mi trvá zhruba tak 5 minut. Paní je silně otrávená – nejspíš už má hlad a těší se na oběd, nicméně ani to ji nevyvede z míry na tolik, aby nepracovala jako stroj, a to doslova. Bez jakékoliv mimiky mi dávala pouze pokyny, které jsem v jejím režimu vůbec nestíhala plnit, ale což... ještě že jsem měla fotku, jelikož když vím, jak při tomto stylu dopadl můj podpis, nedokáži si představit, zda by mě někdo ještě někdy pustil přes hranice, kdyby mě ta pani ještě systematicky vyfotila.... Na jakékoliv moje dotazy, které vybočovaly z naučeného rámce, jsem se odpovědi nedočkala, noo... byla jsem ráda, když už jsem sama na ten oběd šla.

Je krátce po obědě a mě čeká pojišťovna. Že jsem byla opět asi až dvacátá v pořadí mě vlastně ani trochu nepřekvapilo, takže jsem využila první volné sedačky a zasedla jsem odevzdaně k čekání, když se cca po hodině objevilo na světelné tabuli moje číslo. Jako bych ani nevěřila, nicméně děkovala jsem bohu, že už další hodinu nebudu muset zhruba v minutových intervalech otáčet hlavu na tabuli, pokaždé, když zazní klakson (jestli to už nááááhodou není moje číslo).

Na přepážce ztráty, paní hned věděla, co se mi asi stalo, během 2 minut se mnou vše s relativním úsměvem vybavila (už bylo hold po obědě) a nerušeně zmáčkla signální tlačítko pro dalšího klienta... jako na pásu! Myslím, že kdybych tam znova přišla já, tak si ani nevšimne, že jsem tam již byla....

Pak následovala chvíle pauzy ve škole, kde jsem si nejdřív pořídila studentský průkaz... tady jsou milí snad vždycky, dokonce jsem se konečně zasmála i já! :D A v následných vyučovacích hodinách jsem rozeslala e-maily po všech institucích, jejichž karet jsem byla vlastníkem, přeci jen, aby se ten bezdomovec třeba náhodou do toho fitka na mě nechodil sprchovat, nebo si nezačal půjčovat knihy v Národní knihovně... nemluvě o těch slevových kartách, tssss! :D

Pomalu ale jistě jsem tak přišla na vše, co mi ještě chybí, ááá... opencard, vždyť já vlastně jezdím celý tem den zadarmo... :D Zde musím ocenit zejména velice velkorysou pracovní dobu, takže když mi v sedm hodin skončila škola, zcela v pohodě jsem to ještě stíhala! Bylo pozdě, lidé žádní a chlapec - (a to do slova) - už toho měl asi chudák taky dost! Díky bohu, že dostal mě a ne paní (v hodně pokročilém věku), která si to zamířila k druhé přepážce! Každopádně až na jeho výrazové schopnosti, velice nevydařené pokusy o vtipy a podobně, byl celkem rychlý a po tom dni už by mě stejně asi jen tak málo překvapilo.

Ende Schluss, teď už jen čekat, až mi do schránky všechny ty dokumenty přijdou...

Přeji všem klidné a pohodové svátky bez těchto milých povinností!! :-)