Ultramaratonkyně? Ne, obyčejná máma.

Něco na tom bude, že některé mámy, které se po porodu vrátily na závodiště, jsou často ještě mnohem úspěšnější než před tím. Ono tolika fázový komplexní trénink fakt asi nejlépe vymyslí právě život sám.

Hned na úvod se omlouvám všem vrcholovým sportovcům. Jako malá jsem taky závodně sportovala, vím, že dřete. Tohle je trochu nadsázka, i když ...

V pátek ráno, kdy si mě standardně v 5:17 (má snad v hlavě hodinky? :)) přivolala ta moje radost a já se jako obvykle, i když jako vždy neúspěšně, snažila ještě alespoň na chvíli toho drobka uspat, mi tohle přirovnání prolétlo hlavou. Prošla jsem si v myšlenkách celý den a i když vím, že na jeho konci nepřijde žádná medaile, tak nějak se mi vstávalo v tu nekřesťanskou dobu najednou lépe. Ano, už je zase tma, a to vstávání nějak víc bolí, tak je potřeba si připomínat, že i když celý den vlastně „nic“ neděláte, jste trochu hrdinka.

Nebo vám snad přijde přirovnání mámy k ultramaratonkyni moc? Za mě rozhodně ne. Ono s tím dítětem je to taky takový běh na dlouhou trať a „ultra“ proto, že v porovnání s výchovou je nějakých 42 km spíš legrace.

Ultramaraton ale není jen o závodu, naopak, je hlavně o přípravě a tam si obě tyhle superženy mohou podat ruce.

Začnu u klíčových vlastností. Vytrvalost a taky klid. Umět ho zachovat při každé příležitosti, jedno, zda se při nočním běhu ztratíte, nebo vaše dítě ustavičně pláče, klid je základ co mnohé vyřeší.

Předpoklady jsou jasné a pak už jen ten trénink - jeho nastavení, pravidelnost. Tady je jeden z těch klasických tréninkových dní.

Vstávačka klasicky ještě před východem slunce, aby toho člověk stihl co nejvíc. Nejdu se sice proběhnout poetickou, probouzející se Prahou, ale při snaze ještě na chvíli dítě uspat a následně nějak zabavit, aby nevzbudilo i zbytek domácnosti, svižné tempo udržuji a něco u toho i nachodím.

Snídaně – zdravá a vyvážená. Vlastně celkově je strava najednou pravidelná a zdravá. Jíte totiž s prckem. A i když víte, že v dospělosti bude pravděpodobně snídat u stánku s rychlým občerstvením, u fotbalu bude pít pivo a přikusovat pěkně mastnou klobásu a při cestě kolem cukrárny si nikdy neodpustí „něco na zub“, tak nějak se snažíte alespoň na začátku vštípit dobrý základ. Takže na každém talíři má sacharidy, bílkoviny, tuky, dostatek vlákniny, … a přeci nebudete sobě připravovat něco jiného.

Po snídani pak svižně sbalit a jde se plavat. Jelikož s dítětem člověk pravidelně spíš nestíhá něž že by to bylo naopak, dáte si před koupačkou ještě trochu toho kardia a už se cákáte v bazénu.

Uff, následně byste si dali nejraději dvacet. Vaše dítě by mělo mít dopolední spánek, a tak v dobré víře jdete z koupání procházkou domů, aby si ratolest odpočinula v kočárku. Po cestě stihnete ještě nákup, popř. jiné vyřizování a už jste doma. Většinou se samozřejmě uspávání po cestě nezdaří, takže hurá na to a šup s prckem do postýlky. Takhle napsané to vypadá jako rychlovka, ale mámy, víme své. Hurá. První čas na relax. Než vybalíte nákup, věci z plavání, poklidíte po snídani a vlastně ještě i postel z rána,  je dítko vzhůru.

Když se poštěstí, hodíte do sebe alespoň rychlou kávu, nebo fresh, v domnění, že vám to dodá energii na druhou část dne. Jasně, už dávno víte, že nedodá, ale pocit je to mocný - těch 5 minut, kdy neděláte nic jiného než pijete, je k nezaplacení.

Máme tu čas oběda. S ním si předpřipravíte rovnou už i svačinu a večeři. Neboť odpoledne budete pravděpodobně venku nebo se věnovat jiným aktivitám než vyvářet. Takže využijete veselé chvilky po spánku dítěte, i té neveselé samozřejmě, a máte připraveno jídlo až do konce dne.

Odpoledne pak dáte nějakou procházku, hřiště, kde se zapotíte v reálu víc vy než váš potomek a před večeří už jen klidným krokem dojdete domů. Ale ne zase tak klidným, neboť dítě už je většinou hladové, takže pěkně v rytmu. Když bydlíte na kopci, ještě lepší.

Doma už jen pár dřepů a trocha posilování rukou, večeře a večerní rutina – koupání, čtení, uspávání. Je 8 a vy byste nejraději ulehli k té vaší ratolesti - spánek je klíčový. Dobře, někdy byste si raději dali panáka, že jste to zase zvládli, ale kojíte, takže ani nepijete. A doma je navíc tolik věcí, co by se „v klidu“ dalo udělat, takže hurá na to. Jo a pak se taky nějak dostanete do postele. Ano, regenerace je zatím spíš slabé místo mého tréninkového plánu, zejména, když mě mé dítko v noci pravidelně udržuje stále ve střehu. Alespoň vím, na čem musím ještě zamakat.

Konec, zvonec. Takhle to my mámy máme. Den za dnem Souhlasíte? Bez vidiny medaile, bez vidiny konce.

Sláva všem ultramaratoncům, sláva všem mámám, a samozřejmě i tátům.