Meditace v zahradě

Znáte je? K lidskému životu patří. Zrození, růst, stárnutí i smrt. Málokomu se chce o nich přemýšlet. Je i jeden starobylý způsob, jak je pochopit. Překvapivě od vás neočekává dlouhé přemýšlení, ale jen trochu práce vašich rukou. 

                                      I dnešní lidé čelí spoustě událostí, které se jich hluboce dotýkají. Potýkáme se s příchodem nového člena rodiny, s jeho odchodem, se změnami našeho těla v průběhu života a nakonec i se smrtí. Někdy bojujeme s obavami ze svého odchodu, někdy z úmrtí někoho jiného. Do toho se mohou přidat nemoci a různé nečekané události. Není divu, že se jich často bojíme, hledáme způsoby, jak se jim vyhnout – či jak na ně zapomenout.

                                      Je hodně receptů, jak dosáhnout toho, aby nás v životě netrápily příliš. Jeden čas bylo moderní zapomínání: „Nemysli na to, nemluv o tom, dělej, že se tě to netýká.“ Jenomže to nebylo příliš efektivní řešení, protože nevyřešené problémy a obavy se nedaly vymazat ze světa a z naší mysli také ne. Často nám způsobily mnoho potíží, úzkostí a nepohody.

                                      Prabába používala způsob, který mi připadal mnohem zábavnější. Zpočátku jsem vlastně vůbec netušila, jaký má účel a jak funguje. Teprve po nějaké době jsem porozuměla jeho účinkům. Ona totiž zahradničila.

                                      Vesnické zahrádky byly dřív jiné než naše moderní upravované zahrady. U nás na vsi měli většinou u každého domku zahrady dvě. Jedna byla před domem a tam se pěstovaly květiny, drobné ovoce, bylinky, koření a trocha zeleniny. Pak byla druhá zahrada o trochu dál od domu a tam patřila užitková zelenina, určená často jako zásoba na zimu. Zahrádka u domu byla krásná tím, že tam stále byly nějaké rostliny. Od časného jara do pozdního podzimu tam něco kvetlo a rostlo a byla tam spousta trvalek a dvouletek. Díky tomu jsme museli dlouho předem plánovat, kde bude růst jaká květina, co kam zasít, přesadit či naopak vykopat. Tu zeleninovou jsme naopak každý podzim důkladně poryli a na začátku dalšího jara jsme tam seli. Přes zimu tam zůstala vlastně jen hlína.

                                      Takové zahrady patřily k většině stavení a hodně lidí si myslelo, že jejich účelem je především vypěstovat zeleninu do polévky a květiny na hřbitov. (Tehdy ještě patřilo k dobrým mravům zajít alespoň jednou týdně na hřbitov a zanést květiny na hrob.) Když jsem však následovala prabábu při její každodenní cestě do zahrádky u chalupy, porozuměla jsem po nějaké době ještě jednomu účelu takové zahrady. Bylo to místo, kde se člověk mohl setkávat se svými starostmi a obavami, týkajícími se lidského života.

                                      Zahrada mu je každý den připomínala. Byla tak trochu jako život sám. Nikdy nebyla prázdná, dokonce i v zimě pod sněhem dřímala spousta kořenů a cibulí, které budou v dalším roce utvářet její charakter. Na jaře ožívala a nejprve rychle vyrašily zranitelné květiny, jako jsou narcisy a tulipány. Naplnily ji krásou a radostí, ale za chvíli uvadly. Nastal čas, kdy bylo potřeba víc zapracovat na tom, jak bude zahrádka vypadat. Bylo potřeba okopávat, odplevelovat, dosívat a tvarovat rostliny, abychom se mohli těšit na krásnou a užitečnou zahradu v dalších měsících. Přišlo léto a všechno rostlo a plodilo takovou rychlostí, že se zahradník kromě vytrhávání plevele musel soustředit hlavně na sklízení a zužitkování toho, co mu vyrostlo. Na podzim vykvetly krásné a odolné květy chryzantém a hvězdnic, dozrávaly poslední celoroční jahody. Bylo potřeba protrhat a ořezat hodně rostlin, aby v příštím roce zahrada opět přinášela radost a užitek. A nato se vrátila zima a zakryla vše sněhem a umrtvila mrazem.

                                      Když člověk přemýšlel o svém životě a o osudech ostatních lidí, stačilo mu zajít do zahrádky. Strávil tam nějaký čas tím, co bylo zrovna potřeba udělat. Vesnická zahrádka byla krásná i při malém pracovním nasazení, ale vždycky se tam dala najít nějaká práce. Každý den v průběhu roku nabízel zamyšlení a útěchu.

                                      Na jaře člověk mohl přemýšlet o svém dětství a mládí, o dětech a třeba  i o tom, že ne všichni pokročí dál. I v zahradě některé rostliny prostě uvadly už v té době.

                                      Léto přinášelo zamyšlení nad dospělostí a nad časem, kdy člověk vytváří všechno potřebné pro sebe i pro ostatní. V době sklízení ani nebylo tolik času o tom všem přemýšlet, bylo potřeba soustředit se na využití té spousty plodů, které zahrada nabízela. Ostatně jako v životě.

                                      Čas na zamyšlení přicházel s podzimem. Počasí už bylo chladné a mlhy táhnoucí krajem ostatně k přemýšlení ponoukaly. Při pohledu na poslední podzimní květiny každému přicházela na mysl konečnost lidského života a otázka, co po nás může zůstat.

                                      Zima přinášela odpověď. I když zahrada byla zdánlivě mrtvá, naše péče se na ní projevila. Hluboko pod sněhem dřímaly kořeny a sazenice, které zase v dalším období ožijí – a které byly výsledkem toho, co tam rostlo minulý rok. Přinášely útěchu lidem, kteří si uvědomovali svou konečnost. To, co vytvořili v průběhu roku, bude určovat další léta. I v životě můžeme očekávat, že naše dílo bude ovlivňovat ty, kteří přijdou po nás.

                                      Pokud můžete, zkuste si také založit malou zahrádku. Vesnické zahrady jsou na zamyšlení se nad životem ideální, ale poměrně dost vám může přinést i miniaturní zahrádka na balkóně či klasický květinový záhon u domu. Je důležité, aby se jednalo o zahrádku, kterou budete mít na onom místě po několik let. Zkuste si dopřát práci na ní a zjistíte, že vám sama postupně nabídne zamyšlení nad tím, jak se vyvíjí lidský život. Po nějaké době péče o zahradu zjistíte, že ani nemusíte přemýšlet nad svým životem – nějak vám zahrádka sama poskytne občasné úvahy na tohle téma. Když budete řešit, jak to dál bude s vaší zahradou, nevědomky tím budete zkoumat i otázku své budoucnosti. Když na zahrádce provedete výraznější změny, často budou obrazem či předzvěstí změn ve vašem životě.

                                      Nemusíte si s tím příliš lámat hlavu, péče o zahradu trochu promění každého člověka. Pomůže mu víc porozumět svému životu a nevyžaduje velké intelektuální úsilí či studijní zaměření. Potřebuje jen člověka, který v ní bude trávit každý den chvilku a pečovat o ni tak, jako pečuje o svůj život.