Chcete splnit všechna přání?

Kdybych měla kouzelnou hůlku… Zbytek si doplňte sami. Jako dítě jsem si přála kouzelný prsten. Dnes už ne. A jak jste na tom vy?

Když mi před Vánoci dcera hrdě oznámila, že si Ježíškovi napíše o kouzelnou hůlku, trochu mě to zaskočilo. Vzpomněla jsem si na podobný nápad z mého dětství. Dostat do rukou kouzlo, kterým si splním všechna přání. Bez velké námahy. Hned.

Jenomže teď jsem zjistila, že vlastně nechci, aby něco takového pod stromečkem našla. A důvodem nebylo jen to, že podobná kouzelná hůlka se opravdu těžko shání, protože neexistuje. Poslouchala jsem totiž chvíli dceřino šťastné líčení, co pak s onou hůlkou udělá. Najednou by lidé měli k dispozici kouzlo, díky němuž by se splnilo cokoliv, na co pomyslí. A okamžitě. Snadno. Výsledkem by měl být svět plný šťastných lidí a zvířat. Vyřešili bychom nejenom růžového jednorožce pro dceru, ale třeba i ukládání jaderného odpadu, znečištěná moře či použité plasty. Pak by mohl být každý spokojený.

Spousta lidí by byla podobným koncem téhle pohádky nadšená. Najednou by se objevilo snadné a rychlé řešení čehokoliv, co lidem dělá potíže. Bez práce a hned? Stačí se jen rozhodnout. Hodně dětí pevně věří, že tohle by byla báječná cesta. Některým to dokonce zůstalo i po dvacítce, třicítce či čtyřicítce…

Já už jsem dospělá. Proto naštěstí vím, do jakých potíží by mě něco podobného dostalo. Pokud bych najednou měla možnost dosáhnout bez námahy čehokoliv, jistě bych byla chvilku šťastná. Možná i několik dní, dokud bych nevykouzlila všechno, co by mě napadlo. Pak bych se rozhlédla kolem a nevěřila bych svým očím.

Myslela bych totiž také na druhé a na problémy, s nimiž se lidstvo potýká. Země by pak byla velmi brzy plná nešťastných lidí, zvířat i rostlin, protože ve své snaze postarat se o své i jejich dobro bych zaručeně udělala spoustu podstatných chyb. Pokud v dobrém úmyslu posunu dešťové mraky nad Saharu, ochladím trochu Zemi či odstraním všechny nemoci, může to vypadat jako skvělý nápad. Jenomže už za chvíli budu mít příležitost zjistit, jakou hloupost se mi podařilo udělat.

Válečné konflikty, nepředstavitelné přelidnění či ekologická katastrofa značného rozsahu by byly odměnou za mé skvělé úmysly. A řešit je zase s pomocí kouzel pomůže jen na chvíli. Nakonec budu jen mávat kouzelnou hůlkou a toužit po tom, abych ji nikdy nedostala.

Asi proto jsem moc ráda, že podobná kouzla nefungují. Asi si moje dcera bude muset plnit přání tím těžším způsobem. Jako jsem se to naučila v průběhu let i já. Pokud člověk po něčem opravdu touží, často toho může dosáhnout. Ale musí za to zaplatit. Bude ho to stát určité množství času, úsilí. Odřekne si věci, které by jinak chtěl.

Neproměníme tak celý svět v jakýsi obrovský ráj, kde všichni mají všechno. Ale na něco podobného vlastně ani nejsme stavění. Život bez námahy vypadá jako lákavá možnost jen do chvíle, kdy ho opravdu můžete mít. Pak zjistíte, jak snadno se proměňuje v nudu a trápení.

Kdysi jsem si nebyla jistá, jestli obyčejná každodenní dřina funguje. Pracovat na něčem den za dnem, rok za rokem… Ale jak mi přibývají léta, postupně zjišťuji, že někdy tak lidé dokážou udělat opravdu i malé zázraky. Myslím, že to postupně zjistí i má dcera. Nejspíš z ní bude za pár let dospělý člověk. Neztratí víru v zázraky, ale bude vědět, že usilovnou prací jich může dosáhnout. Tedy pokud bude mít štěstí. Pak budou její kouzla skutečně fungovat.