Jak zvládat změny

Tak tohle jsme nečekali! Jak to jenom zvládnout? Jak se vlastně můžeme bránit tomu, aby nás problémy úplně vyčerpaly? 

                                      Skoro každý den našeho života přináší spoustu změn. I kdybychom si rádi dopřáli poklidný život s minimem nečekaných nepříjemností, nějak nám to nevychází. Pokud trávíme celý den sami v bytě (a mimo dosah komunikačních technologií), může se stát, že neplánovaných událostí bude málo. Jakmile však vyrazíme mezi lidi či zapneme počítač nebo televizi, poklidný a předem naplánovaný den se promění na spoustu změn, se kterými musíme nějak naložit.

                                      Jakákoliv změna spotřebovává naši energii. Vede k určité míře stresu a představuje zátěž pro naše tělo a mysl. Jsou změny příjemné – třeba když se vám ozve kamarádka, kterou opravdu rádi slyšíte. Jsou změny nepříjemné – například nutnost strávit v práci o hodinu víc, když jste měli v plánu zajít na večeři. Zajímavé je, že nás zatěžují oba typy změn. Je rozdíl mezi pozitivním stresem (eustresem), který nám působí radost, a stresem negativním (distresem), jemuž bychom se rádi vyhnuli. V konečném důsledku však platí „I dobrého pomálu.“ I nadbytek skvělých událostí v jednom dni nás může naprosto vyčerpat.

                                      Změnám čelili lidé prakticky odjakživa, vymysleli proto spoustu způsobů, které jim umožňovaly je zvládat. Pokud možno s co nejmenším výdejem energie. I já jsem viděla spoustu způsobů, jak čelit zátěži – a hodně jsem jich vyzkoušela. Zcela jistě jste jich také objevili spoustu a využíváte je.

                                      Postupně jsem se naučila, že nejdůležitější je nenechat se všemi těmi změnami úplně vyčerpat. Je příjemné, když si užíváte úžasných nových věcí, ale nemělo by vás to zbavit síly na zvládání toho, co ještě může přijít. Je těžké čelit různým katastrofám, ale nejdůležitější je zkusit se ubránit naprostému vyčerpání – nebo zase rychle obnovit alespoň část své energie.

                                      Nejdřív jsem musela zjistit, kolik energie na zvládání změn mám k dispozici. Té máme každý jiné množství a navíc se mění v průběhu života. Když jsme zrovna unavení spoustou úkolů či naším životním stylem, můžeme si dovolit vydat poměrně málo energie. Někdo je celkově méně vitální a pak se musí více šetřit. A někdo je zdánlivě „k neutahání“. To může být díky vrozené vitalitě, ale také díky způsobu, jak zachází s problémy.

                                      Když se naučíte řešit potíže tak, aby vás příliš nevyčerpávaly, budete mít víc síly. Jistě si vzpomenete na to, jak se cítíte, když jste odpočatí a máte pocit, že byste mohli zvládnout spoustu věcí. Tento pocit můžete zažívat častěji, když se naučíte vyrovnávat se zátěží efektivněji.

                                      Důležité jsou dvě věci – nevydávat při řešení vašeho problému spoustu energie na zbytečnosti a starat se o včasné doplňování energie.

                                      „Když bojuju s nějakým problémem, nevydávám přece energii zbytečně,“ řeknete si. To je do určité míry pravda. Hodně lidí však část energie spotřebuje na to, že řeší jiné věci, než jak v danou chvíli zvládnout to, čemu čelí. Když se prabába setkala s nějakou potíží, nejdřív se pustila do boje s ní. Netrávila čas hádáním se s lidmi, kteří ji zapříčinili. Nehledala pachatele, který je určitě vinen za to, že k problému došlo. Nelamentovala a nelitovala se. Nepřemýšlela, o co vše kvůli oné změně přišla. Prostě v tu chvíli čelila potížím a to, co jí v danou chvíli nepomohlo, nechala být.

                                      Když byl pak problém vyřešen a jí zbylo dost síly, mohla si v klidu dopřát hledání příčin a způsobů, jak podobnému problému v budoucnosti zabránit. Mohla i vstoupit do konfliktu s lidmi, kteří jí danou potíž způsobili. To však záviselo na množství energie, kterou ještě měla k dispozici.

                                      Pak šlo také o to, aby co nejdřív zase měla spoustu síly na zvládání dalších potíží. Pro lidi žijící v podhorské vesnici mohlo být něco takového jednodušší než pro nás. Stačilo se jít v klidu projít do sadu, do lesa, do polí – tak se člověk zklidnil a odpočinul si bez toho, aby o to nějak zvlášť usiloval. Nebo si mohla uvařit hrnek kávy a posedět na zápraží, odkud je krásný výhled do krajiny. Nebo také zalezla do postele o něco dřív a prostě se důkladně vyspala.

                                      My máme i další možnosti. Každému z nás pomáhá k dobití energie něco jiného. Někdo nedá dopustit na jógu či čchi-kung, jiný fandí posezení u čaje, někomu pomůže usnout na gauči u televize… Pokud však máte někde v dosahu kousek přírody, třeba les či park, zkuste si najít alespoň půl hodiny a vyrazit tam – nejlépe pěšky. Pěší chůze přírodou vám přinese trochu klidu, pohybem postupně odstraníte část napětí z těla i z mysli a navíc na chvilku vyváznete z místa, kde jste čelili svým potížím. Je pravda, že část z nich si asi v mysli ponesete s sebou. Ale až se vrátíte z procházky, budete mít zase o trochu víc sil na to, abyste dokázali své potíže řešit – a úspěšně vyřešit.