Budeme se spolu bát

Proč tolik lidí tráví čas počítačovými hrami, kde bojují s nejrůznějším nebezpečím? A jak to, že jsme ochotni zaplatit dost peněz třeba i za projížďku na pouťových atrakcích? Možná za to může jedna důležitá lidská potřeba…

Strach je něco, bez čeho se nikdo z nás neobejde. Dokážeme si představit, jaký by mohl být náš život bez bolesti. Ostatně existuje i pár lidí, kteří tělesnou bolest nikdy nepocítili. Asi nikdo z nás však neměl příležitost vyzkoušet si, jaké je to prožít celý život bez strachu.

Jsou různé formy strachu. A samozřejmě se bojíme různě intenzivně. Existují i lidé, o nichž říkáme, že jsou zcela bez bázně. Jenomže to neznamená, že by nikdy nepocítili obavy. Jen s nimi prostě jinak nakládají. Záleží totiž i na našem rozhodnutí, jestli budeme mít z něčeho strach.

Pro někoho jsou pavouci vcelku neškodný hmyz, který má naneštěstí hloupý zvyk pokrývat pavučinami kouty, kde jsme zapomněli uklidit. Ale jsou i lidé, jimž takové zvířátko, dlouhé sotva pár milimetrů, způsobí velmi intenzivní pocit hrůzy.

Určitě znáte někoho, kdo prochází zvečera ulicemi naplněn obavami, že by ho mohli přepadnout. A také člověka, který jde stejnou cestou bez jakékoliv starosti o své bezpečí. Je možné, že to souvisí s jejich schopností představit si, co by se mohlo stát. A výsledkem zhodnocení dané situace se může stát intenzivní strach.

Ten nás totiž chrání. Díky vašim obavám nevlezete pod rozjetý automobil. Nepolijete se hrncem vařící vody. Nezkoumáte, co se stane, když pohladíte rozzuřeného psa. Strach je tak nepříjemný, že se nejspíš rychle vzdálíte, aby se vám něco podobného nepřihodilo. A najednou se cítíte mnohem lépe. Přestali jste se bát.

Mohli bychom si myslet, že naše obavy jsou jenom užitečný způsob, jak nám zajistit přežití. Vyhneme se nepohodlnému strachu a budeme v pořádku. Jenomže ono to vůbec není tak jednoduché. Když se začnete víc zabývat tímhle zvláštním pocitem, zjistíte, že má mnohem víc funkcí.

Jednu z nich můžete prozkoumat třeba na různých pouťových atrakcích. Na tobogánech. Při večerním sledování strašidelného filmu. To všechno jsou situace, kdy strach kupodivu vyhledáváme. Jako by to ani nebyl tak nepříjemný pocit. Sami si nacházíme nebezpečí, kterých se zaručeně budeme bát.

Proč to děláme? Důvodů je zajisté více, ale jedním z nich jsou ostatní lidé. A náš pocit osamění. Touha být s těmi druhými. Prožívat intenzivně jejich blízkost. Dopřát si alespoň chvíli, kdy najednou jsme součástí nějakého společenství.

Strach totiž spojuje. Když se několik lidí společně bojí nějakého nebezpečí, najedou jsou si mnohem bližší. A to i v případě, že se vidí poprvé v životě. Pokud prožíváte ohrožující situaci, vaše osamělost je na chvilku pryč. Kolem vás vidíte další lidi, kteří bojují s něčím podobným. Nebo je ani nemusíte vidět, ale tušíte, že tam někde jsou.

Hrajete napínavou počítačovou hru a snažíte se, aby vás nesežrala děsivá obluda. Něco podobného podstupují i další hráči. Najednou jste součástí velkého společenství lidí, kteří vstoupili do podobně hrozivé situace. A všichni se jí bojí. Ale svůj strach si tak nějak užívají. Je to přece příjemné, bát se. My všichni se bojíme. Někdo víc a někdo méně. Díky tomu snadno zapomenete, že jste dnes celý večer s nikým neprohodili pár přátelských slov. Tohle společenství je mnohem silnější, protože je okořeněno mocnějšími emocemi.

Možná i proto vydělávají provozovatelé všech možných atrakcí a výrobci počítačových her tolik peněz. Stačí nám zaplatit jim a za to zažijete pocit blízkosti ve společenství. Nepotřebujete k tomu vůbec nic. Budete se chvíli bát a zažijete, jaké to je, když někam skutečně patříte.

Tohle bratrství není zpečetěno krví. Trvá ostatně jen krátkou chvíli. Ale strach, který jste prožili, vám umožnil necítit se chvíli sám. To je něco, co potřebuje snad každý z nás.