Povídka je grunt

Ano, přesně tak. V kuchařském umění je grunt polévka, ve spisovatelském povídka. Literární útvar, který se na první pohled může jevit jako jeden z nejméně náročných, lehce zvládnutelných, dokáže mnoha autorům nadělat těžkou hlavu. A čtenář zase může být na pochybách, po kterém souboru povídek sáhnout, aby nebyl zklamán.

Pohled autorský

Pokud se snažíte trochu psát a obesíláte například literární soutěže, určitě jste se povídce nevyhnuli. I já jsem poměrně nedávno pátrala, jak vlastně dobrou povídku napsat. Encyklopedie Wikipedia je ohledně informací k tomuto tématu poněkud skoupá http://cs.wikipedia.org/wiki/Pov%C3%ADdka, a tak chtě nechtě musím udělat reklamu tomuto webu http://www.renenekuda.cz/jak-napsat-dobrou-povidku-rychlonavod/. Ale protože jsem člověk od přírody sdílný, sdílím jej ráda. Možná si naivně myslím, že čím více bude dobře připravených autorů, tím méně bude náš knižní trh zavalen naprostými příšernostmi, jako je tomu dosud. Ale zase pohledem knihovnice musím dodat: Když to lidé chtějí číst, tak ať se to vydává.

Dobrý nástroj také naleznete v odkazu téhož autora http://www.renenekuda.cz/povidkar/. Z ukázek vygenerovaných příkladů se mi nejvíce líbí tento:

3. Postava: Nepříčetný hudebník. Místo: Čekárna. Téma: Lepší zemřít, než žít se špatnou reputací. První věta: „Byl to nejdelší den toho roku.“

No řekněte sami, nezačíná vám pracovat fantazie na plné obrátky? Tak šup šup pro tužku a papír, nebo spíše otevřete Word :-). A třeba se tady i podělte s výsledkem tvůrčího snažení.

Pohled čtenářský

Z povinné školní četby si mnoho povídek bohužel nepamatuji, leda tak ty Malostranské. A to je sakra málo. O několik let později jsem pro sebe objevila Roalda Dahla, který mě na dlouhou dobu uchvátil. Při pátrání po dobrých českých povídkářích jsem nebyla moc úspěšná, a tak jsem se vrhla na rozsáhlejší díla. Inu, bylo více času. Před několika lety jsem opět zatoužila po povídce. Dočíst každý večer jeden příběh, než usnu a knížku zase poslintám nebo upustím do vany. Několik roků mě zabavovala edice Česká povídka, o které se můžete dočíst zde http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_pov%C3%ADdka. Na některých knížečkách jsem si opravdu pochutnala.

Úlovkem letošního roku jsou pro mě jednoznačně dvě povídkové knížky, a to Šaty z igelitu http://www.nakladatelstvi.hostbrno.cz/cs/nakladatelstvi/ceska-beletrie/item-669 a Zůstaňte s námi http://www.kosmas.cz/knihy/163372/zustante-s-nami/. Jedna prvotina a jeden počin již poměrně zavedeného autora. Představa, že každý večer přečtu jednu povídku, vzala za své. A knížky jsem do sebe nahustila najednou ve dvou dnech. Rozhodně se k nim ale chci ještě vrátit, což se mi u povídek běžně nestává.

A tak teď zase nemám co číst… Nemáte nějaký tip na dobré povídky?