Je těžké býti knihomolem…

„Co na tom čtení máš?“ „To víš, já to ti řeknu a ty začneš taky…“ I tak by se dala parafrázovat slova z jedné známé české komedie.

Často přemýšlím, co bych dělala ve svém volném (ale přiznejme si i nevolném) čase, kdybych nečetla. Pravděpodobně bych měla jiného koníčka, který také nenasyceně požírá minutu za minutou, hodinu za hodinou… uklidňuji se tak, když okolo půl druhé ráno zaklapávám knížku, kterou jsem prostě musela dočíst. 

Protože se ale snažím věci brát spíše s humorem, zkusila jsem popsat, jak těžký život my knihomolové vlastně máme… 

• V práci vám nikdo na poradě neuvěří, že jste předešlý den neflámovali, vaše zarudlé oči a zívání přeci hovoří za vše. 
• Každé balení na dovolenou se stává peklem, většinou musí nějaká ta knížka přeci jen zůstat z kapacitních důvodů doma, tedy pokud nepreferujete e-knihy. 
• Někteří lidé se vás bojí, protože když tolik čtete, určitě jste divní. 
• Někteří lidé si z vás dělají srandu, ze stejného důvodu. 
• Stále stěhujete a vyhazujete nábytek, protože uvolňujete místo pro novou knihovnu. 
• Žijete v neustálém stresu, že nikdy nepřečtete všechno, co byste chtěli. 
• Otravujete své příbuzné a známé s tvrzením, že tohle si opravdu, ale OPRAVDU musejí přečíst. 
• V obchodě chcete platit kartičkou do knihovny. 
• Do bankomatu ji strkáte také. 
• Uniká vám, že nějací upíři ovládli televizní obrazovky, a pak nechápavě koukáte, o čem to vlastně mládež v autobuse mluví. 
• Někdy si nevšimnete, že se něco děje s naší vládou. 
• Nevaříte, to je ztráta času, uznáváte pouze recepty z nějaké krásně upravené kuchařky. 
• O čtenářské zážitky se potřebujete podělit, takže ještě ke všemu začnete o knihách psát = další čas. 
• Občas v knihkupectví zapomenete, že už máte být hodinu někde úplně jinde. 
• Na pláži se zapomenete jít vykoupat, protože ta knížka je hrozně zajímavá. 
• A to ani nemluvím o přejetých zastávkách v městské hromadné dopravě.
• Okolo vaší poloviny postele se nedá několik let projít. 
• Všem kupujete k Vánocům knížky (nejlépe ty, které si sami chcete přečíst) a vzápětí očekáváte pod stromečkem knižní dary od ostatních. 
• Místo lukrativního místa se necháte zaměstnat v knihovně, často s podprůměrným platem, a na otázku Kde pracuješ? navíc odpovídáte, že v ráji. 
• Když někam jedete, nestaráte se, co tam budete jíst, ale co tam budete číst. 
• Z benzínky odjíždíte s benzínem v hodnotě 200 Kč a s časopisy v ceně 300 Kč, přestože jste měla za úkol za 500 Kč natankovat. 
• Tisíckrát za život spolu se svými hrdiny umíráte, zamilováváte se, utíkáte, kdo to má s vámi vydržet? 
• Posílají vás k psychologovi, když si místo toho suprového sobotního večírku, kde bude úplně každý, chcete sama v klidu číst. 
• Ke knihám pořád čicháte a po dvou dnech bez jejich vůně dostanete silný abstinenční záchvat. 
• Na prvním rande se nezeptáte, jak se dotyčný jmenuje, ale co právě čte. 
• A pokud přeci jenom na jméno dojde, nedejbůh, aby se tak jmenovala nějaká záporná postava z té nové knížky od Viewegha. 
• Když se mluví o nějaké Agátě, myslíte si, že se probírají detektivky… Jaká Hanychová, sakra? 
• Volba poslední rohlík–poslední knížka na světě pro vás není volba, ale jasná věc. 

V zásobě mám ještě další příklady, většinou ověřené na vlastní tělo, ale o tom zase někdy příště… 

Nejlepší na tom všem stejně je, že když čtete, tak jste jednoduše šťastní.