Jak jsem si koupila či přečetla čtyři „bestcelery“...

Vybrat si v dnešní době „něco ke čtení“ nemusí být vůbec tak snadné, jak se na první pohled zdá. Záplava nových titulů je překvapivě někdy na škodu, protože potenciální čtenář se v ní může ztratit. Odchází proto mnohdy z knihkupectví nebo z knihovny bezradný a s prázdnou, protože vlastně neví, co stojí za přečtení…

Knihkupci i knihovníci se to snaží návštěvníkům často sice ulehčit různými formami předvýběru, ale ty mohou být také zavádějící. Častým zdrojem jsou potom pro čtenáře různé internetové servery, sociální sítě, aplikace, doporučení známých a podobně. A také třeba žebříčky prodejnosti – i když o poměru čím vyšší příčka, tím lepší kvalita samozřejmě nemůže být řeč.

Ale aby nedošlo k mýlce. Neodsuzuji téměř žádný druh literatury, a pokud si každá kniha najde svého čtenáře, tak budiž jí přáno, že vyšla. O vydavatelském sektoru a jeho pravidlech mám nějaké povědomí a vím, že více prodejnými knihami se musí vydělat například na publikace jiné, které sice těmto žebříčkům nebudou nikdy vévodit, ale vydání si rozhodně zaslouží.

A tak se musím přiznat, že jsem se také jednou rozhodla k zakoupení či přečtení bestsellerů. Nejsem si tedy jista, zda všechny dosáhly přímé definice tohoto pojmu, kdy se v Česku v současné době za bestseller obvykle považuje kniha, které se prodalo více než 10 000 výtisků. Ale ten první určitě ano, podle Neoluxoru román Padesát odstínů šedi oslovil čtyřicet milionů žen na celém světě. Tak proč by nemohl oslovit také mě… No neoslovil, a myslím, že není nutné se příliš rozepisovat, proč. O to více můžeme tleskat skvěle zvládnutému marketingu. Možná jsem na něm ale alespoň pochopila rozdíl mezi erotickou a pornografickou literaturou – zvědavý čtenář nechť porovná s knihou Příběh O (Réageová, Pauline).

Jako další jsem si vybrala Manželku 22 (Gideonová, Melanie), k tomu mě vedlo spíše to, že se mi na tuto knihu zeptalo několik čtenářek v knihovně. A jako knihovnice, byť jen dobrovolná, musím mít přeci rozhled, co mé čtenářky chtějí a po čem touží. Manželka 22 je kniha z edice nakladatelství Domino nazvané Inteligentní román pro inteligentní ženy – zajímavé, říkala jsem si. Ale jo, vtipné a svěží čtení, i když odhalení pointy na mě čekalo možná trochu dříve, než bylo milé, protože konec se pak zdál příliš rozvláčný.

Svaz českých knihkupců a nakladatelů zveřejňuje na svých stránkách týdenní zmíněné žebříčky nejprodávanějších knih. Již před časem jsem z nich sáhla ještě po Žítkovských bohyních (Kateřina Tučková) a Rybí krvi (Jiří Hájíček). Obě už získaly nějakou tu literární cenu, která vždy prodejnost knihy ještě následně zvedne. Žítkovské bohyně mě nezklamaly a jižním Čechám Jiřího Hájíčka vyloženě závidím.

Takže to s těmi „bestcelery“ nakonec nebude tak úplně špatné!