S mamkó k mořu. Díl 3: Nastal den D.

Jsme na letišti. Kufry přetížené, nezbývá než ujest. 3 kila za 10 minut. V této disciplíně jsme trénované od malička ze školních jídelen. Ven to z nás už nedostanou. Zajímavý, že 3 kila navíc v břichu nikomu nevadí.

Hlavně nepoutat zbytečně pozornost už na letišti. 

Dala jsem si záležet s výběrem outfitu. Černé šaty, výrazný pásek s kovovou sponou, několik kovových náramků, koženou bundu. Takový neutrální punk styl, abych na sebe nepoutala zbytečně pozornost při průchodu bezpečnostními rámy. Připomínám, že nejsem žádný drobeček, se svými skoro 180 cm.

Nevím proč, ale ochranka si mě vybrala k prověrce.

Ojeli mě celou nějakou lepící páskou a musela jsem otevřít i kufřík. Test na bombu. Naštěstí mast z trávy je už naložená v podpalubí v jiném kufru.

Teta Maňa (93) nám poradila, jak se správně nastupuje do letadla. Prý tak nastupoval nebožtík docent Stavoňovský. Pravou ruku si necháme volnou. Levou se chytíme zábradlí. V okamžiku, kdy se chytíme zábradlí u letadla, pravou rukou se pokřižujeme. Měli by to znát i ostatní spolucestující, aby to mělo kýžený efekt. Zahájila jsem osvětu, aby byli všichni připraveni a jala se všem vysvětlovat, že se musí při vstupu do letadla pokřižovat.

Až pilot uvidí ve zpětném zrcátku všechny pasažéry, jak se křižují, určitě mu to dodá na odvaze. (jasně, že vím, že letadla nemají zpětný zrcátka, ale ta představa, je legrační).

Obě dámy v noci chrápou.

S intenzitou 60 db a více. Funguje na ně však mlaskání. Abych nemusela mlaskat před usnutím, musím si nahrát hodinku mlaskání na mobil a budu jim o to pouštět než usnu. K nahrávání svého mlaskání využiju dobu letu. Aspoň nám to všem lépe uběhne. Hned první večer jsem se rozhodla použít špunty do uší. Jsou výborný. Neslyším, když holky chrápou. Neslyším ani, když já prdím. Ani když na mě holky mlaskají, abych nechrápala. Špunty jsou dobrý. Ráno jsem s probudila totálně poštípaná od komára, protože jsem neslyšela, že bzučí.

V hotelu se dost krade.

Jasně nám to napsali do hotelových instrukcí:„za odložené věci neručíme“
Pronajaly jsme si tedy trezor. Na klíčku bylo 99, ale skříňka 99 se neotevřela. Zkusily jsme tedy 59, také nic. Paní recepční nám s potutelným úsměvem vyjevila, že se jedná o číslo 29. V latince tady mají ještě rezervy.

Moře je divoký. Vlna stíhá vlnu.

Mamka má velkou pneumatiku. Nemyslím pneumatiku kolem pasu. Normální nafukovačku. Líbil se jí růžový koblin. Donut. Tak jsem jí ho pořídila. V donatu překonává vlny.

Dámy se rozhodly vyrazit na celodeňák.

Vykopávky. Jako ženský vyrazily na vykopávky. Osaměla jsem. 

Uvidíme, co přinesou další dny.