Přípravy k odletu vrcholí. Pod chytrou záminkou jsem vnikla matince do bytu, kam obvykle nebývám vpuštěna a jala jsem se kontrolovat, co si vlastně nacpala do kufrů.
Bechera mamča přelila do plastu, jak už to my zkušení cestovatelé, máme ve zvyku. Učí se rychle. Od Májky po dlouhém přemlouvání upustila. Dovolila jsem jí aspoň ze pár vařených vajíček a namazanej chleba do letadla.
Neděli věnuje balení vitamínů do alobalu.
Vysvětlím. Jde o to, že když je někde se mnou, má stále nutkání o mě pečovat. To prostě maminky dělají. Tenhle syndrom nemizí s věkem. Takže stále slyším: „nelez na sluníčko - budeš ščvrklá, namazej se, napise, dej si ešče jedno maso, měla jsi jen tři talíře jídla, napyse...“
Ale zpět k tomu alobalu. Její záchvaty mateřství působí, že je vybavena vitamíny a každé ráno mi je ke snídani odpočítá a dohlíží, zda je řádně spolknu. Jenže nějak se jí v hlavě uleželo, že by bylo trapné dojít s igelitkou vitamínů a vyloupávat jednotlivé vitaminy (bere to podle abecedy) z platíček. Tak se rozhodla, že udělá hromádky na každý den a zabalí je do alobalu. „Nebudu to furt sypat při snídani a odpočítávat.“ Nechce být za blbca. To chápu. Balíčky dělá samozřejmě i pro Moniku. To je 7x3 = celkem 27 balíčků. Práce na celou neděli, jak říkám. „Ale zase nás nemůže skolit západonilská horečka, nebo co to tam ti komáři v Řecku předávají“ vysvětlila.
Kufr zatím váží 9 kg. Nejsou tam 4 knihy, salámy, vejce, Becherovka a boty. Becherovky bere dvě, prý aby nestrádala.
Proč poloprůsvitné tygří halenky na tanec?
Zrak mi padl na několik večerních rób a odvážných poloprusvitnych halenek. "Na co máš tohle, mami?", optala jsem se, mávajíce minisukní s tygřím vzorem. „Na tanec“ odvětila a lehce se zavlnila v bocích.
Zbystřila jsem.
Mohlo mě to trknout, když tak rychle přikývla a se společnou dovolenou souhlasila. „Musím zhubnout 10 kilo (za 6 dnů) a ještě zajít ke kadeřnici, na depilaci, na pedikůru“ informovala mě. To přece děláme všechny před dovolenou. Ale mělo mě to varovat!
Měla totiž úmysl už od začátku. Pojala naši dovolenou jako námluvy a rozhodla se, najít si bohatého ženicha. Nejlépe domorodce. Tedy Řeka.
Její plán se mi zpočátku moc nezamlouval, při představě, že každý večer hledám máti po místních tavernách a diskotékách a rvu ji z náručí roztoužených Řeků.
Ale později jsem přišla na to, že to bude výhodné pro všechny strany. Vystrojíme řeckou svatbu, matinku uklidíme na celý rok na Krétu a budeme za ní jezdit na návštěvy. To se ví, že zadarmo. Přece k nevlastnímu tatínkovi ne?
Zatím je to tajemství, ale máme plán.
Problém je s jazykovou bariérou. Ale jelikož řecké písmo je vizuálně podobné azbuce, kterou mamka ovládá, mohly bychom začít stavět na základech její ruštiny.
Prozatím jsme vypracovaly pár frází, které pozvolna překládáme:
- Kolik máte vilek?
- Můžeme se jít podívat?
- Jste vdovec?
- Co prostata, zlobí?
Tyto fráze lze nahradit i posuňky a gesty, které trénujeme. Trošku tápeme se znázorněním fráze: Co prostata? Ale po pár sklenkách ouza se to určitě poddá.
Jinak mi mamka hlásí:
„Večer se musím namazat.“ V pořádku. To po náročném dni potřebujeme občas všichni.
„Beru si na to igelitový rukavice.“
„Proč mami?“
„No abych to mohla pořádně rozetřít po celém těle“
??????
„Ten samoopalovací krém přece“.
Večer hlásí: „Vypadám neumytá“
Jasně, že krém vytvořil fleky. Zvláště když jej roztírala v igelitových rukavicích. S tím slunečním exemem, který jí zaručeně vyskočí, to bude tvořit zajímavé ornamenty. Žraloci si budou myslet, že je mamka korálový útes a ten přece nežerou.
Vypadá to, že jsme připravené.
PS: Mimochodem mi obě spolucestující dámy oznámily, že v noci chrápou, až samy sebe budí. No a co. Já zase prdím. Budeme trojka k nakousnutí. Akorát nevím, jestli máme na noc okno otvírat, abychom větraly, nebo zavírat, aby je nebylo slyšet.
PSS: beru balení domácí zelenkavé masti na spálenou pokožku - ale to ony neví.
PSSS: Naše 93 letá teta se domákla, že jedeme k mořu. Za rok jede s náma. Taky lovit domorodce. Její věta, kterou se začala učit je: „Jsem vdova.“
