Očkování je prostě zmatek. Jako ostatně téměř všechny vládou řízené věci okolo Covidu. Zeptal se mě můj tatínek, kterému ještě není osmdesát let, jestli bych mu nezajistila očkování.
Protože je diabetik, má vysoký tlak a je po infarktu myokardu, patří do rizikové skupiny. Zajímá se o očkování, ale nepřišel na to, zda má nějakou přednostní možnost se k očkování dostat. Poslala jsem ho k praktickému lékaři, aby se optal, zda není možné jej vést v nějakém pořadníku a až to přijde oočkovat ho.Lékař sdělil, že o očkování nic neví, žádné pořadníky nedělají.
Haló…?
Byl zaveden registr, do kterého lze zapsat pouze lidi od osmdesáti let. Tedy co dál? Pokouším se dovolat na linku 1221, mám zájem o informace o očkování, volím tedy doporučené číslo 2 a čekám. A čekám. A čekám. Po pěti minutách pokus o hovor ukončuji. Nikdo to prostě nebere. Chápu, že toho mají moc, ale to se tak nějak dalo očekávat, že lidé budou chtít v této situaci informace. Volání několikrát opakuji, ovšem bezvýsledně.
Mám trpělivost a jen tak mě něco nerozhází. Dovedu si ale představit stres lidí, kteří mají zájem o očkování, kteří se zajímají o to, co dělat, a informace prostě nedostanou. Rozhodně to důvěru nevzbuzuje. Ve svém tatínkovi asi nevzbuzuji nyní důvěru já, protože relevantní informace jsem nedokázala zajistit.Av novinách se nakonec dočtu, že registr není vlastně potřeba. Kde tedy mám nechat naočkovat tatínka?
Vláda masíruje občany naší země, jak je důležité očkování, jak jsou všichni připraveni. Očekávám, že jsou připraveny i informace o tom, jak postupovat, kdo v jakém pořadí bude očkován, pokud očkován být chce. No, a ono ne… Zase jen zmatek.
Držím tatínkovi palce.
