Pracovník v sociálních službách je vážně ohrožený druh

Slýcháváme o nich relativně málo. Možná je to tím, že je většinová společnost přehlíží, protože je (zatím) nepotřebuje. Možná je to tím, že jsou nastavení neprotestovat a nestávkovat.

Před devíti lety jsem nastoupila do velmi „rozbitého“ Domova pro osoby se zdravotním postižením Sulická. Cestu k individualizované péči, cestu z neosobního na téměř skutečný domov prošlapali v první linii zaměstnanci – pracovníci v sociálních službách.Šéf může mít vizi, ale tu nikdy nenaplní, pokud nemá zapálený tým, který ji dotáhne do zdárného konce.

Vlastně tak trochu do konce v uvozovkách, protože konec v sociálních službách neexistuje.Vždycky musíte mít před sebou cestu kam dál, co zlepšit, kam své vize rozvětvit, co udělat pro druhé tak, aby i v pobytové službě byl život co nejnormálnější, nejsvobodnější, abychom schopné klienty mohli posunovat například do běžného bydlení a podobně.Více než devět let buduji tým lidí, kteří mají podobné smýšlení jako já. Nemusíme všechno vidět stejně, ale musíme najít kompromisní cestu, která je o našich klientech, o každém jednom z nich. Jenže už poměrně dlouhý čas není kde brát.

Zatraceně silný odliv

V sociálních službách začíná být odliv pracovních sil zatraceně silný. Nejde „jen“ o Domov Sulická, jde o služby obecně.Důvody nemusíme hledat složitě.Je to velmi psychicky i fyzicky náročná práce. Práce, která je svázaná nepředstavitelným množstvím administrativy a kontrol. To není stížnost, to je popis skutečnosti. Pracovník v sociálních službách slyší neustále jen „musíš“. Do toho se samozřejmě (a je to tak správné) nároky na sociální služby neustále vyvíjí. A s prodlužováním věku společnosti tlak rozhodně slábnout nebude. Jinými slovy, tisíckrát můžeme mít požadavky na zaměstnance, kde je ale vezmeme???

V ČR je takřka plná zaměstnanost a pokud se nezamyslíme nad prestiží profese zaměstnanců v sociálních službách, pak bude lidí ubývat a dalším vedlejším efektem bude neskutečná fluktuace. A je třeba si také otevřeně přiznat, že společenská prestiž musí být ohodnocena penězi. Jinak jde jen o prázdná slova.

Dobrý tým je základ

Sebelepší ředitel, pokud nemá co nabídnout v oblasti finančních, ale i nefinančních benefitů, má naprosto svázané ruce. Místo, aby stavěl tým lidí, musí brát toho, kdo je zrovna po ruce a je ochotný přijít do práce. Ten rozdíl snad nemusím více přibližovat. Chceme to? Chceme takhle nastavovat sociální služby do budoucna? Myslím že ne.

Práce v sociálních službách musí být v očích široké veřejnosti stejně prestižní povolání jako je například práce zdravotních sester.Je nutné najít vícezdrojové financování sociálních služeb, aby bylo možné pravidelně zvyšovat platy. Abychom se v této profesi nepropadali tak, že pokud v místním supermarketu zvednou ohodnocení svých zaměstnanců, zvednou se také pracovníci v sociálních službách a jdou za klidnější a lépe placenou prací.