Vleky se nerozjedou, škola bude. Někdy…

Žijeme v době zákazů, příkazů, nařízení. Jenže. Zakazuje a přikazuje se chaoticky, a podle mého názoru bez logiky. Především kvůli tomu se bojkotuje a vymýšlí, jak a co obejít.

NEVĚŘÍM

Báječným příkladem jsou hory. Vleky nejezdí, ale hory jsou plné. Češi vyrazili do hor na služební cesty a když nemohou na vlek, vyrazí na běžky. „Skialpům“ jsme úplně propadli a kdo nemá sáňky nebo boby, jako by snad ani nežil. Ta otázka se sama nabízí. Nebylo by jednodušší prostě hory zpátky rozjet a dát tomu jen nějaký řád? Není lepší být venku než se zavírat doma? Pravidla přeci lze nastavit. Omezený počet lidí na vleku, rozestupy, mobilní toalety… Jasně, asi by se to ne všude povedlo do puntíku dodržet, ale copak teď je to lepší? Jen se posiluje pocit „zakázaného ovoce.“

Lidi na horách stejně jsou a prostě budou i přes veškeré zákazy. NEVĚŘÍM, že to za stávajících nařízení může být jinak. Když vidím v reportážích šňůry aut a davy lidí, kteří rozhodně nedodržují žádné rozestupy, hygienická pravidla na nule, protože toalety nejsou v provozu, pak si říkám, tohle je to správné řešení?

NEROZUMÍM

Podobné je to s restauracemi. Dokonce i s prodejem přes okénko. Proč jenom do osmi? Proč raději výrazně neomezit počet lidí i stolu a na určitý rozměr restaurace? Proč si prostě nemůžu normálně ve městě koupit čaj a ten vypít na ulici? Proč to musím dělat pokoutně? A víte co, já se vlastně v mnohých nařízeních ztrácím. Vlastně nevím, co přesně můžu a co nikoliv. Nevím, co porušuji a co dělám správně. Mám se takhle vůbec cítit? Určitě NE! Je to o tom, co jsme psala na začátku. Když nařízení NEROZUMÍM, nemohu je dodržovat, i kdybych chtěla. Musí to prostě být jasné a musí to být logické, vysvětlené, ohraničené. A to není.

Do třetice, zavřené obchody. No to už nelze pochopit vůbec! Proč si nemůže kdokoliv jít koupit cokoliv do malého obchodu, kde se dá regulovat počet osob lépe než kde jinde? Ostatně funguje to celou dobu takto v lékárnách a nikdo nemá problém s rozestupy nebo limitovaným počtem lidí uvnitř. 

NEZLEHČUJI

Nepochybuji o tom, že nákaza COVID 19 je vážný problém. Sama jsem ho prodělala a neměla jsem zrovna lehký průběh. Vůbec NEZLEHČUJI nošení roušek, sociální distanc nebo nevyzývám k občanské neposlušnosti. Jen chci nařízení, která budou dávat smysl. Chci, abychom se dostali za sportem, abychom posilovali přirozeným způsobem svoji imunitu, nikoliv žili doma jako ve skleníku.

Lidi potřebují chodit do práce, živit své rodiny a po práci se pobavit. Dobrá, neotevírejme bary, diskotéky. Dobrá, zakazujme masové akce pod střechou, ale venku? Mě to prostě smysl nedává a pod pojmem regulace si dokážu představit něco jiného, funkčního. Prostě začneme otevírat a budeme dodržovat skutečně přísná hygienická pravidla. Teď jsme sice zakázali kde co, ale pořádně se nedodržuje nic.