ÚKLID

První vezme do ruky hrábě hned a jde si to „odmakat“, druhý to okecá. A třetímu to ani nestojí za pozornost. Tenhle blog je o tom, jak jsme každý jiný, ale pořád můžeme táhnout provaz jedním směrem, i když se někdo „jenom“ drží.

Každoročně děláme dopolední akci „venkovní úklid“ v Domově Sulická. Každý zaměstnanec spolu s jedním klientem vezme hrábě, koště, vyfasuje část zahrady k úklidu a dáme se do toho. Hrabeme staré listí a trávu, zametáme chodníky, děláme si to u nás prostě hezký.Takhle to bylo i letos. Po úklidu si venku dáme něco dobrého, k tomu kávu nebo domácí limonádu, poklábosíme a je nám spolu prostě fajn.

ŘEDITELSKÉ HRÁBĚ

Už řadu let se vlastně nikdo nediví, že do toho jdu s ostatními. Mám za to, že říďa se do podobných aktivit má zapojit. Ostatně covid nás naučil, že je úplně jedno, čí ruce se přiloží k dílu, hlavně, že nějaké jsou. Žádné speciální ředitelské ručičky ani hrábě nevedeme. Po letech odpadlo dotazování typu: „Paní ředitelko, nechcete to radši jen kontrolovat? Dohlídněte na to, jestli je to tak, jak myslíte.“ No, tak takhle to u nás nefunguje. Raději vezmu hrábě a sama ukážu, jak si to představuji. Ale nejvíc mě těší pohled na pány, kteří pomáhají dámám bez ohledu, kdo je zaměstnanec a kdo je klient.

TAK KOČKO DĚLEJ

Krásná malá akce navíc vždycky ukáže, kdo se o hrábě, či koště opírá, a kdo je naopak rád, že něco děláme společně. Je to vždycky tak půl na půl. Někteří zaměstnanci a klienti by nejraději byli pár hodin neviditelní, ale zbytek týmu je nakonec stejně strhne. Jednou mě doslova dostal klient, který seděl na lavičce a se slovy: „tak kočko dělej, dělej“ mě úplně vyřadil z pracovního nasazení. Snažila jsem se mu příkladně vysvětlit, že je mladý chlap a měl by pomoci ostatním. Pochopil, usmál se a otevřel si časopis. No, má prostě na svět vlastní názor a má na něj samozřejmě právo. Vždyť je to normální. Kolik z nás raději zuřivě buší do notebooku nebo předstírá časový přesah a hromady práce, jen aby nemusel „sáhnout na hrábě“.

Tahle situace mi znovu ukázala, že jsme prostě jen jedna společnost. Jsme každý trochu jiný, a přece hodně stejní. Všem dohromady nám to docela ladí. Bez rozdílu na zdravotní stav jsme pracovití a méně pracovití. Náladoví a dobře naladění, no a takhle to prostě je. Důležité je mezi sebou neválčit kvůli každé blbosti.

Jedinou vadu ten den měl, začalo nám pršet. No, tak zase nejdéle za rok uklidíme Sulickou a třeba budeme mít i sluníčko.