Tykáme si?
Půjdu trochu do absurdit, ale na těch si člověk nejlépe uvědomí, jak by se cítil sám. Tak třeba otázka tykání. Představte si, jak ležíte v nemocnici v pokročilém věku a přichází lékař, který vám řekne: „tak babi, jak se dneska máte?“ V horším případě: „babi, jak ses dneska vyspala?“
Jak byste zaskočili lékaře, kdybyste odpověděli: „dědo, fajn.“ V horším případě: „dědouši, vyspala jsem se fajn a jak Ty?“
Oslovením, to totiž začíná.
Každá služba se na první dobrou pozná po „čuchu“ a na první poslech. Jdu-li někam a vyvolá mne kdokoliv jak hlásná trouba: „Kohoutová!“ pak se ze zásady nezvedám. Jsem přece jenom Lenka, jsem také paní, a ne zrovna v pubertě. I tak by se kdokoliv z hlediska slušného chování měl zamyslet nad tím, jak by si přál, aby ho druzí oslovovali, jak by si přál, aby k němu druhý přistupoval.
Jak je to v sociálních službách?Klientům se netyká, pokud si o tykání personálu neřeknou a nepotykají si například vzájemně. Vím, že je stále mnoho služeb, kde to tak není, proto jsem si říkala, že nebudu hodnotit druhé a začnu u sebe. V Domově Sulická si tedy netykáme. Výjimku tvoří to, když si klient přeje něco jiného. Musí však dát najevo souhlas s tykáním, musí mít o něj zájem a není možné, aby tykání nabídnul zaměstnanec.
Každému klientovi já osobně vykám s tím, že si říkáme jménem. Snažíme se také vysvětlovat, že nejsme tety, učitelky nebo vychovatelky, to je časté téma tam, kde klient žil odjakživa v nějaké sociální službě, která ho prostě semlela.
Vykání není rozhodně přežitek.
Vykání nastavuje pravidla slušnosti, respektu a úcty vůči druhé osobě. Tykání je velmi osobní, je to o prolomení bariér. Nikomu tykání nezakazuji, ale musí se na něm klient domluvit, musí k němu dát souhlas. Pokud ne, zřejmě si tykání nepřeje a my to musíme respektovat.
Když jsem u tykání, lehce se dotknu i dorozumívání. Když k někomu bez ohledu na to ke komu, mluvím, pak se na něj dívám a mluvím na člověka, se kterým právě hovořím. Víte kolik lidí hovoří s mentálně postiženými lidmi přes prostředníka?Příkladem je přivézt klienta nejlépe na specializované vyšetření. Často se pak stává, že zdravotní personál se ptá doprovodu, jak se jmenuje, kde ho to bolí, ať si lehne, ať si sedne, bude ho to bolet, jděte s ním zpátky do čekárny, počkejte si na výsledky.Tak přesně takhle nikdo z nás nechce dopadnout!
Jde to.
Musím však velmi pochválit jednotku intenzivní péče ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Klienta odvezla v bezvědomí záchranka. My jsme poslali s klientem tzv. „komunikační pas“ protože se klient nedorozumí běžnou řečí. Poslali jsme obrázky, jak s klientem navázat kontakt, pokud s ním chceme mluvit. A ejhle! Když je osvícený personál, ono to jde. Klient měl nad lůžkem obrázek s iniciačním dotekem a když klienta budili z umělého spánku, lékař nás kontaktoval, jestli nechceme být u lůžka, když se bude klient budit, aby nebyl zmatený prostředím a cizími lidmi. Nikdo klientovi netykal, všichni se snažili o co nejjednodušší dorozumění. Ono to zkrátka jde, když se chce, jen to chce mít jeden před druhým úctu, respekt, a to i přes to, že někdo z nás žije s mentálním postižením.
Lenka Kohoutová
Je umístění rodiče do domova selhání?
Myslím, že jsem vlastní mámu zradila - Tuhle větu bychom v souvislosti se sociální službou neměli podceňovat. Za takovým přiznáním jsou bezesné noci, pochybnosti, vyčerpání a rozhodování, které člověk odkládá déle, než by chtěl.
Lenka Kohoutová
Domov není hotel. Ale musí se v něm dobře žít
Občas slýchám, že domov pro seniory nebo zařízení pro lidi se zdravotním postižením není hotel. A já s tím souhlasím. Není.
Lenka Kohoutová
Co se stane, když nebude mít kdo přijít do směny? Péče se sama nezařídí
V sociálních službách nemůžeme zavřít dveře a říct, že dnes není dost zaměstnanců. Lidé potřebují pomoc každý den. I tak fungování mnoha zařízení stojí na obětavosti těch, kteří berou směny navíc a zaskakují za nemocné kolegy.
Lenka Kohoutová
Svoboda není samozřejmost. Važme si jí každý den
28. října si připomínáme vznik samostatného Československa. Den, který symbolizuje odvahu našich předků, jejich touhu po svobodě a odhodlání rozhodovat o vlastní budoucnosti.
Lenka Kohoutová
Česká republika musí být pro každý věk
Často píšu o tom, že Česká republika není připravena na budoucí potřebu sociálních služeb. Že populace stárne, kapacity nestačí, chybějí zaměstnanci a dlouhodobá koncepce.
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Metro D mění Krč. Místo chátrajícího nádraží vznikne stanice nad rybníkem
Osobní vlaky tu stále zastavují, stará nádražní budova už ale dosloužila. V okolí železniční...
Praha má po 70 letech nový hřbitov. Lidem připomíná lodní okénka nebo jaderný reaktor
Kulaté otvory ve vysokých betonových zdech připomínají lodní kajuty, někomu možná i jaderný...
Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdražší lokomotivy Českých drah do šrotu?
Měly představovat vrchol českého železničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...
Netflix ovládl Prahu kvůli Danovi Brownovi. Podívejte se, kde vznikal nový seriál
Praha se proměnila v kulisy nového osmidílného seriálu Netflixu podle bestselleru Dana Browna...
Turisté v kraji míří nejčastěji do Beskyd a Ostravy. Pětinu tvoří cizinci
Nejvíc táhnou Beskydy, následuje Ostrava a nejžádanější trojku uzavírají Jeseníky. Statistici hlásí...
Podvodník slíbil ženě z Teplic, že za poplatek vyřídí postih za dopravní přestupek
Obvinění z podvodu si vyslechl padesátiletý muž, který slíbil ženě z Teplic, že jí po zaslání...
Nádrž v lounské části Brloh prošla obnovou
Louny dokončily úpravu vodní nádrže v městské části Brloh.
Na adventní trhy se lze svézt parníkem po řece Labi
Také letos mohou zájemci vyrazit na adventní plavby po Labi historickým kolesovým parníkem. Jezdit...

Bydlení, kde nemusíte volit mezi klidem a pohodlnou dostupností města.
Třebechovická, Hradec Králové
4 890 000 Kč
- Počet článků 140
- Celková karma 9,65
- Průměrná čtenost 598x



















